Pes je považovaný za nejlepšího přítele člověka, který nás doprovází několik posledních tisíc let. Až dosud panovaly spory, zda došlo k prvotní domestikaci psa z jeho vlčích předků ve východní Asii nebo Evropě. Podle nové studie k tomu došlo v obou oblastech nezávisle na sobě.

V rámci rekonstrukce evoluční historie psů nejprve irští vědci z Trinity College v Dublinu sekvencovali kompletní genom 4800 let starého středně velkého psa, jehož kosti objevili archeologové v neolitickém hrobě v irském Newgrange.

Kromě toho vědci dekódovali mitochondriální DNA 59 dávných psů, kteří žili před 14 000 až 3000 lety. Získané údaje následně porovnali s genomem více než 2500 moderních psů.

Výsledky jejich analýz prokázaly genetickou oddělenost mezi moderními psími populacemi, které v současnosti žijí ve východní Asii a v Evropě.

K první domestikaci psů zde dochází před 14 000 – 6400 lety, což potvrzují i archeologické nálezy staré více než 12 000 let. Ve střední Asii se nicméně neobjevili první psi ne dříve než před 8000 lety.

Kombinace těchto důkazů tak naznačuje, že psi nejprve zdomácněli z geograficky oddělených vlčích populací na opačných koncích euroasijského kontinentu.

V určitém okamžiku po jejich domestikaci se východní psi dostávají s migrujícími lidmi stále více na západ, až dorazí i do Evropy. Zde se kříží s původními evropskými psy a postupně je téměř nahradí.

Dnešní východní psi jsou tak potomci starověkých východních psů. Naproti tomu u dnešních západních psů se jedná o směs původních evropských a asijských psů, třebaže u většiny z nich můžeme původ rovněž vystopovat na východ.

Ze starověkých západních psů jich pochází méně než deset procent. To je také jeden z důvodů, proč bylo předchozí genetické studie tak obtížné interpretovat.