V přírodě je to zařízeno tak, že živočichové hledají protějšek opačného pohlaví stejného druhu, aby se s ním spářili a zajistili svým genům nesmrtelnost. Aby daný druh nevyhynul, je nutný správný poměr samců a samic. Ne vždy ale platí, že jsou pohlaví v populaci zastoupena v poměru 1:1.

Tento poměr by byl logický, když by se na výchově potomka podíleli oba rodiče, tedy například u tučňáků, albatrosů a také lidí. Tíhnou k němu však i živočichové, u nichž se samci od výchovy distancují. Například kočky.

Příroda má neviditelné mechanismy, které ke stejnému zastoupení samic a samců v populaci směřují. Pokud ovšem není pro daný poměr 1:1 z nějakého důvodu kontraproduktivní

Za vším stojí přírodní výběr. Pokud například kvůli epidemii nastane situace, že je v dané populaci výrazně více samic než samců, budou mít výhodu rodiče, kteří plodí spíše mužské potomky.

Mladí samci, toho času nedostatkové zboží, totiž nebudou mít takovou konkurenci a bez problémů se spáří. Jejich geny se tak přenesou na další generaci, a to včetně genu pro plození většího množství synů.

To se bude dít až do chvíle, kdy se poměr samců a samic vyrovná, případně přehoupne ve prospěch samců, pak ale získají konkurenční výhody rodiče plodící více samice, a tak pořád dokola.

Roli hraje také to, v jakém vztahu budou potomci po dosažení dospělosti se svými rodiči. Jestli jim pomáhají nebo konkurují.

Například pokud přijde na svět více samců psů hyenových (Lycaon pictus), je jasné že někteří z nich při hledání partnerky přijdou zkrátka. Z toho však těží jejich rodiče, neboť odmítnutí nápadníci se k nim vracejí a zaujmou pozici starostlivého bratra.

Pomáhají s výchovou mláďat, obstarávají potravu a podobně. Z toho důvodu je lepší mít více synů, neboť samice se oddělí vždy a věnují se toliko mláďatům svým.

Rovněž u australského vačnatce kusu liščího (Trichosurus vulpecula) nejsou samice zdaleka tak vítané jako samci. Zatímco mladí samci si odcházejí hledat vlastní teritorium, samice se drží poblíž svého rodiště.

Stávají se tak konkurentkami své matce, a to jak při hledání potravy, tak místa k hnízdění.

Většina živočichů vědomě ovlivnit budoucí pohlaví nemůže. Výjimku tvoří například řád hmyzu blanokřídlých (Hymenoptera), kde může matka pohlaví potomstva určit. Samci se totiž líhnou z neoplozených vajíček, samice naopak z oplozených.

Není zcela jasné, jak dokážou volit pohlaví jiné druhy. Vědci se domnívají, že například samice ptáků mohou ovlivnit zda uvolní vajíčko s pohlavním chromozomem Z nebo W.

Některé druhy redukují počty mláďat jednoho pohlaví až po narození  či vylíhnutí.

U savců (a samozřejmě také lidí) se pohlaví odvíjí od pohlavních chromozomů. Ženské pohlaví předurčuje dvojice chromozomů XX, mužské pak XY. Zatímco ženy produkují vajíčka s chromozomem X, mužské spermie nesou chromozom X nebo Y.