Co se to skrývá za Plutem?

Kolik má naše sluneční soustava planet? Ještě donedávna byla odpověď na takovou otázku snadná. Samozřejmě devět, jak víme od objevení Pluta. Jenže přišel rok 2006 a Mezinárodní astronomická unie rozhodla, že Pluto vlastně planetou není. Devítka se však možná nakonec ukáže číslem neotřesitelným. V kosmických hlubinách se totiž něco hýbe.

Pluto nepřichází o své postavení mezi „velkými hráči“ jen tak zbůhdarma. Mezinárodní astronomická unie v podstatě jen zopakuje již několikrát přijaté rozhodnutí, kterým například bylo z rodiny planet v polovině 19. století vyškrtnuto i těleso Ceres, obíhající v tzv. „hlavním pásu“ planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Od pražského kongresu v roce 2006 se tak pro menší tělesa splňující základní kritéria užívá označení trpasličí planety. Pro ty vyskytující se za drahou Neptunu pak plutoidy, z úcty k bývalé planetě. A právě mezi nimi se nejspíš prochází neviděný objekt, který svým gravitačním tahem zakřivuje jejich dráhy.

Devátá planeta

Pokud devátá planeta skutečně existuje, obíhá 600krát dál od mateřské hvězdy než Země a 20krát dál než Neptun, tedy ve vzdálenosti zhruba 90 miliard kilometrů. Jeden oběh jí tedy trvá asi 10–20 000 let. I tato extrémní perioda může být důvodem, proč si jí doposud nepovšimly zvídavé oči astronomů. Její existence je vyvozena z podivného chování šesti objektů Kuiperova pásu, jejichž eliptické dráhy kolem Slunce všechny ukazují stejným směrem, ačkoliv se jednotlivá tělesa pohybují rozdílnými rychlostmi. Všech šest také sdílí stejný sklon zhruba 30° pod rovinou oběhu velkých planet. Této anomálie si všimli dva výzkumníci z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně, Mike Brown a Konstantin Batygin, a výsledky svého zkoumání prezentovali letos 20. ledna: „Myslíme si, že může jít o skutečnou Devátou planetu. Podstatná část naší soustavy je pořád neprozkoumaná, od starověku jsme objevili jen dvě nové velké planety, tohle by mohla být třetí.“