Nenápadný úřednický vzhled druhého nejmocnějšího muže nacistického Německa mátl. Jen málokdo by odhadl, jakou zrůdou Himmler ve skutečnosti byl. Sám se ovšem postaral o to, aby lidé zjistili pravdu. Psal si totiž detailní deníky o svém každodenním životě. Jaké zrůdnosti odhalují?
Himmler byl psaním deníků tak trochu posedlý. Zaznamenával si do nich detaily z pracovních cest i z důležitých setkání s hlavními představiteli nacistického Německa, stejně jako to, že si dopřál masáž či volal dceři. Himmlerovy deníky získalo po druhé světové válce Rusko jako svoji válečnou kořist. Část z nich, týkající se let 1941, 1942 a 1945, byla přeložena do ruštiny, druhá část zůstala ležet v archivu ruského ministerstva obrany v Podolsku u Moskvy.
Tisíc stránek každodenního života
V roce 2011 nabídli odborníci z Německého historického institutu Rusku, že vypomohou s tříděním materiálů ukrytých v archivech. Díky tomu se roku 2016 podařilo objevit další Himmlerovy deníky, a to z let 1938, 1943 a 1944. Jedná se o více než tisíc strojopisných stránek. Díky nim bylo možné zrekonstruovat určité rozhodovací procesy, ke kterým v nacistickém Německu došlo, stejně jako jména 1600 osob, s nimiž se Himmler v této době setkal. Materiály jsou o to cennější, že část pochází z doby, kdy už Německo na válečných frontách ustupovalo. Těch je k dispozici málo.
Strůjce holocaustu nesnášel pohled na krev
Mezi vysoké nacistické pohlaváry se Heinrich Himmler nedostal díky květnatým proslovům, jako mnozí jiní, ale zejména díky oddanosti Adolfu Hitlerovi, svým organizačním schopnostem a neuvěřitelné pracovitosti. Vypadal spíše jako bankovní úředník než šéf nacistické policie. Nenápadného muže s brýlemi popisovali jeho nejbližší spolupracovníci jako člověka bez emocí a bez nervů. Přitom nesnášel pohled na utrpení a krev.
Hnojiva a kompromitující informace
Narodil se v rodině učitele. Vystudoval gymnázium a následně zemědělskou fakultu Vysokého učení technického v Mnichově a nějakou dobu pracoval jako asistent u firmy na výrobu umělých hnojiv. Roku 1923 vstoupil do NSDAP, o šest let později byl jmenován vůdcem jednotek SS, které měly působit jako osobní stráž Adolfa Hitlera. Formálně ovšem spadaly pod úderné jednotky SA, vedené Ernstem Röhmem (1887–1934). V roce 1932 pak Himmler založil tajnou bezpečnostní službu SD, která sbírala kompromitující informace na vysoké činitele Říše. Ty měly sloužit k jejich případnému vydírání.
Úředníček šéfem nacistických bezpečnostních složek
Přelomovým okamžikem v Himmlerově kariéře se pak 30. června 1934 stala „Noc dlouhých nožů“, při níž došlo k násilnému odstranění velení SA. Do dvou let od události se Himmler stal velitelem všech bezpečnostních složek nacistického Německa, a to včetně obávaného gestapa. Hitler ho nazýval „věrný Heini“. Když roku 1941 vůdce poprvé použil slovní spojení „konečné řešení židovské otázky“, byl to právě Heini, kdo zřídil první koncentrační tábor určený k masovému zabíjení.
Málem omdlel, když mu mozek znečistil kabát
V červnu 1941 zaútočili nacisté na Sovětský svaz. V srpnu téhož roku začali v okolí běloruského Minsku s popravami Židů a dalších lidí. Účastnil se jich i Himmler. Do deníku si poznamenal, že mu vystřelený mozek oběti znečistil kabát a on málem omdlel. Na základě této skutečnosti pak nařídil, aby popravy Židů probíhaly humánnějším způsobem, s použitím plynu ve speciálně upravených vozech, které vypadaly jako stěhovací.
Večere v kasinu a prohlídka ghetta
K návštěvě varšavského ghetta dne 9. ledna 1943 si do deníku zapsal: „Večeře v kasinu státní policie, rozhovor s plukovníkem, projížďka ghettem.“ Po prohlídce koncentračního tábora v Buchenwaldu, v němž nacisté zavraždili na 56 000 lidí, si zase poznamenal: „Výborně jsem se najedl v Buchenwaldu.“. Jindy zase popsal „kamarádský oběd v Dachau“, tedy v táboře pro politické vězně, kde zemřelo na 40 000 lidí.
Zkouška plynových komor a banket SS
Po inspekci dalšího vyhlazovacího tábora si do deníku poznačil: „Ráno. Navštívil jsem Sobibor, prověřil efektivnost fungování plynových komor. Večer. Zúčastnil jsem se banketu pro důstojníky SS.“ V Osvětimi si zase dal malou svačinku, než vyrazil zplynovat stovky vězňů. Jindy si po ránu dopřál dvouhodinovou uvolňující masáž, poté zavolal domů manželce a dceři, aby následně nařídil popravu deseti Poláků.
Něžné dopisy manželce a dceři
Právě pro svoji schopnost kombinovat roli milujícího otce rodiny a chladnokrevného vraha si vysloužil přezdívku „bestie plná rozporů“. S manželkou Margou, plavovlasou a modrookou, o 7 let starší již rozvedenou ženou, se seznámil roku 1927 ve vlaku a záhy si ji vzal. O tom, jak hluboce ji miloval, svědčí jeho dopisy, ve kterých vyjadřuje starost, zda jí už nebolí „její dobrá zádíčka“, na která jí doporučil ohřívací láhev. Z pracovních cest rodině posílal čokoládu, kávu i sýr a tisíc pusinek „nezbedovi“ čili dceři Gudrun.
Chápavé manželce milenka nevadí
Zajímavé je, že citový vztah manželů nenarušila, jak se dá usoudit z dopisů, ani skutečnost, že od roku 1938 měl Himmler milenku. Byla jí jeho sekretářka Hedwig Potthasová, se kterou měl syna a dceru. Jeho žena po těžkém porodu dcery Gudrun totiž už další děti mít nemohla. Zřejmě však souhlasila s prohlášeními manžela, a nebránila mu, aby k tomu přispěl, že německé ženy mají rodit co nejvíce, aby bylo dost mladých nacistických vojáků i obyvatel nově získaných německých území.
Program na tvorbu elity
Za tímto účelem dokonce vytvořil Himmler program Lebensborn, v jehož rámci byly dívky splňující ideály árijské rasy na speciálně určených „farmách“ k dispozici mladým příslušníkům SS, aby společně zplodili dokonalého nordického potomka. Ten byl následně vychováván přívrženci nacistické ideologie podle národně socialistického ideálu. Himmler dokonce požadoval, aby váleční hrdinové z řad SS mohli, či spíše museli, uzavřít i druhý sňatek, aby plodili další příslušníky elity národa.
„Běžný proslov“ o vyhlazení Židů
V říjnu 1943 si do deníku Himmler poznamenal část své řeči, kterou vedl ke svým nacistickým kolegům. Posteskl si v ní nad nerozhodností některých Němců v otázce vyhlazování Židů: „Jenže pak tu máme 80 milionů spořádaných Němců a každý z nich zná nějakého slušného Žida.“ Oproti tomu jeho záznam ze 4. října 1943 byl značně stručný, zapsal ji jen: „17:30. Projev k důstojníkům SS.“ Přitom se za ním skrýval proslov, v němž hovořil o „snadném vyhlazení Židů.“ K holokaustu přistupoval značně rutinně.
Spolčení s nepřítelem
V dubnu 1944 bylo už i Himmlerovi jasné, že válku na dvou frontách nemůže Německo nikdy vyhrát. Snažil se proto za Hitlerovými zády vyjednávat se západními Spojenci o separátním příměří a společné válce vedené proti SSSR. Když se o tom dozvěděl Hitler, zbavil ho všech funkcí a nařídil mu domácí vězení. V tajných záznamech britské zpravodajské služby v Londýně však byly nalezeny záznamy o tom, že se na konci války Himmler pokusil získat v zemi politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3 500 Židů, kteří byli odeslání ve dvou nákladních vlacích do Švýcarska.
Radši sebevražda nežli soud
Po ukončení války prchal na západ spolu se svými dvěma pobočníky v přestrojení za běžného vojáka a s doklady na jméno Heinrich Hitzinger. I když byl 21. května 1945 zajat Brity nedaleko Brém, nebyl poznán. Ke své skutečné identitě se přiznal poté, co se po prvním výslechu psychicky zhroutil. Následně spáchal ve své cele sebevraždu, a to prostřednictvím ampule cyankáli, kterou měl ukrytou v umělém zubu.
Facebook
Twitter
RSS