Francouzský malíř Gustave Courbet naštvaně přechází po místnosti. Vlastně by měl být nadšený. Právě se dozvěděl, že porota Světové výstavy přijala jedenáct jeho pláten. To nejdůležitější, jímž je Ateliér, ale odmítla.

Je to z politických důvodů? Temperamentní Courbet si to každopádně nenechá líbit…

Při pohledu na dokončovaný Ateliér ze sebe Gustave Courbet (1819–1877) chrlí jeden kompliment za druhým. Je to známý hrdopýšek, který si o sobě myslí, že je nejlepším žijícím malířem na světě. „Jsem jediným soudcem svých obrazů,“ prohlašuje.

Při jiné příležitosti se enfant terrible tehdejší umělecké scény nechává slyšet, že je „nejpyšnějším a nejarogantnějším mužem Francie“. Courbet ovšem nepobuřuje jen svým vystupováním a výroky, ale také dílem.

První skandál způsobil už roku 1853, když vystavil obraz Koupající se, na němž zobrazil korpulentní nahou ženu. Později ještě výrazně přitvrdí. To když namaluje Původ světa, na němž zachytí ženské přirození. Také okolo Ateliéru z roku 1855 se strhne rozruch.

Postaví mu vlastní salon

Na zahradě plné šeříků vyrůstá galerie. Courbet se po odmítnutí Ateliéru odhodlá k neslýchanému činu. Na pařížské třídě Montaigne, nedaleko oficiální expozice Světové výstavy, nechává postavit sál, v němž obraz a 39 dalších vystaví. „Mistrovské dílo.

Jednoduše jsem se od něj nemohl odtrhnout,“ pronese na adresu 3,5 metru vysokého a 6 metrů širokého plátna další malíř Eugène Delacroix (1798–1863). Obraz má čím šokovat.

V jeho levé části jsou totiž „mizerové, ničemové, chudáci, vykořisťovatelé a vykořisťovaní“. A mezi nimi je možné rozeznat císaře Napoleona III. (1808–1873). Kvůli tomu ale porota Světové výstavy dílo neodmítla.

Důvod byl prozaičtější, tedy alespoň ten oficiální, zněl: nedostatek místa.