Na první pohled je hřbitov v Oise-Aisne v severní Franci jako každý jiný. Až do okamžiku, než se krajina rozestoupí a odhalí bariéru z živého plotu, která obklopuje oddělení, označené písmenem E. Tady odpočívají ti nejhorší z nejhorších, muži, kteří se otočili zády k zásadám a hodnotám americké armády.
Žádná jména, jen mramorové cedulky s černými čísly od 1 do 96 a jeden malý žulový kříž. Víc ani ťuk. Tihle gauneři nejsou žádných posmrtných poct hodni. Ano, prolévali sice krev na bojištích. Kromě vinných ale vraždili i nevinné. Proto jsou tady. V nechvalně proslulé sekci E, stranou veřejnosti, paradoxně ovšem coby kamenem dohodil od opravdových hrdinů.
Těm je hřbitov v Oise-Aisne určen primárně. Statečným Američanům, kteří položili svůj život v první světové válce. V sekcích A až D jich tu odpočívá více než 6000. Zatímco jejich hroby jsou jednoduše přístupné, ty v oddělení E jsou mimo oči veřejnosti. Zmínka o nich není v žádném místním průvodci nebo mapě a dostat se k nim dá jen skrz zadní vchod kanceláře správce hřbitova. Je to záměr.
Tihle lidé si nezasloužili, aby je někdo po smrti uctíval.
Mají být zapomenuti, vymazáni z historie a vymazání má být zapomenuto.
Násilníci a vrazi
Je to vlastně další trest za to, čeho se dopustili. Ten první nad nimi vynese vojenský tribunál. Zní jasně a jednoduše – poprava. Za znásilnění a vraždy, často však za oboje najednou si ostatně ani nic jiného nezaslouží.
Zvěrstva spáchaná během nebo krátce po skončení druhé světové války na bojištích v Anglii, Francii, Belgii, Německu, Itálii a Alžírsku je stojí nejen život, ale i důstojné místo posledního odpočnou. Místo toho jsou posláni na hanbu, do sekce E. Šestadevadesát prostých náhrobků vypráví šestadevadesát smutných příběhů.
Třeba ten o desátníkovi Ernestu Lee Clarkemu, který se neštítí znásilnit a uškrtit 15letou dívku. Nebo ten o vojínu Williamu Harrisonovi, který to samé provede dokonce se sedmiletou holčičkou.
Cubia Jones znásilní těhotnou, chtíč jeho kolegy Aniceto Martineze je zase tak velký, že přepadne a znásilní 75letou stařenku.
Za vraždu do exilu!
James E. Hendricks je pověšen poté, co nejdřív zastřelí bezbranného muže, a pak se pokusí znásilnit jeho manželku. Výtečníci Yancy Waiters a Robert L. Skinner skončí na šibenici v podstatě za to samé, s tím rozdílem, že jejich znásilňování nebohé 20leté Marie přihlíží šokovaný dav vesničanů.
Celkově mají zdejší gauneři na svědomí životy 26 svých spolubojovníků a čest nebo život dalších 71 civilistů, mužů, žen i dětí. Všichni provinění skončí buď před popravčí četou, nebo dostanou provaz. Nejprve jsou pohřbeni v místě exekuce. V roce 1949 jsou ale jejich ostatky odeslány do francouzského exilu. Jen dvěma nebožtíkům se později podaří vrátit se zpátky do Ameriky.
Na apel příbuzných je tam převezen Alex F.
Miranda, který zastřelí svého nadřízeného a také Eddie Slovik (1920–1945), jediný americký voják, který je za druhé světové války popraven za dezerci.
Facebook
Twitter
RSS