Skočil na lep kancléři Bismarckovi a vyhlásil Prusku válku. Nejspíš uvěřil tomu, že ji snadno a rychle vyhraje. Jenže stačí pár týdnů a Napoleon III. si uvědomí, jak strašlivě se zmýlil. Marný boj se silnějším nepřítelem mu zlomí vaz!
Pruský kancléř Otto von Bismarck (1815–1898) touží sjednotit Němce do mocného moderního státu. Aby k tomu došlo, musí „knokautovat“ Francii, která nechce přijít o svůj vliv na jihu Německa.
Proto v létě roku 1870 vyprovokuje francouzského císaře Napoleona III. (1808–1873) k válce, do níž se po boku Pruska zapojí i ostatní německé státy. Už první střety ukážou, že Francouzi nejsou na tak rozsáhlý konflikt připraveni.
Jdou od porážky k porážce a na podzim roku 1870 se situace vyhrotí natolik, že je Napoleon III. zbaven vlády.
Vyklouzne v balonu
Boje tím ale nekončí. Francouzi se dál zuřivě brání v naději, že se jich zastanou další evropské velmoci. „Musíme tu válku co nejrychleji ukončit!“ pochopí Bismarck a německá vojska vytáhnou k Paříži. Oblehnou ji.
Při obraně francouzské metropole sehraje důležitou roli advokát a nový ministr vnitra Léon Gambetta (1838–1882), jenž je od dětství slepý na jedno oko. V říjnu se mu podaří v horkovzdušném balonu vyklouznout z města.
Zamíří do více než 200 kilometrů vzdáleného Tours, odkud organizuje pomoc pro obklíčené Pařížany. Všechny důležité zprávy jim posílá po poštovních holubech, které si přivezl s sebou…
Jedí i potkany
S příchodem zimy se situace obránců výrazně zhorší. Pruské granáty, vytrvale dopadající na město, „rozleptávají“ jejich bojovou morálku. Navíc jim dochází dříví na topení i potraviny.
V nouzi porazí velkou část zvířat z místní zoologické zahrady a záhy se na jejich jídelníčku objevují i toulavé kočky a potkani. Prusové vycítí, že město na Seině mele z posledního, a zintenzivní jeho bombardování!
Neberou si servítky a počátkem ledna 1871 dokonce ostřelují nemocnici Salpêtrière, byť Ženevská úmluva z roku 1864 podobné útoky zakazuje. I tento zločin jim už brzy zajistí vítězství – 28. ledna zcela vyčerpaná Paříž kapituluje.
