Za první válku, v níž zemřelo více mužů v důsledku boje než nemocí, historikové považují francouzsko-pruský konflikt v letech 1870–1871. Počátky skutečného zájmu o medicínu a péči o raněné přímo na bojišti však lze vystopovat už za krymské války, o necelých 20 let dříve.

Na polní nemocnici je přebudována místní škola. Tísní se v ní na 300 pacientů, na každého z ošetřujících lékařů připadá zhruba 30 z nich. Podmínky, které zde panují, jsou otřesné.

Hygienické zásady se tu nedodržují téměř žádné, mezi pacienty se ve velkém šíří infekční choroby jako tyfus nebo cholera.

Práce vojenské lékaře za krymské války (1853–1856), v níž proti sobě stojí carské Rusko a Osmanská říše, podporovaná západoevropskými státy, v sobě nese obrovské riziko, že se něčím nakazí i oni.

S nemocnými přicházejí denně do úzkého kontaktu, aniž by měli nějaké ochranné pomůcky.

V centru pozornosti

Na zdravotním stavu pacientů se podepisuje i špatné zásobování. V polní nemocnici není téměř nic. Nejenže chybí základní léky, ale nedostává se tu třeba ani čaje. Zásobování se lehce zlepší až s druhým rokem války.

Lékaři stále nejsou příliš slyšet, ale konflikt přitáhl pozornost řady západoevropských žurnalistů. Pod tlakem veřejného mínění se bídná situace mění k lepšímu.

Zásluhu na tom má i sbor sester, vedený Britkou Florence Nightingalovou (1820–1910).

Bahenní lázeň

Zatímco v nemocnicích hrozí lékařům nákaza infekční chorobou, jejich zařazení přímo na bojiště je ještě nebezpečnější.

Nepřátelé na ně ohledy neberou, kulky jim sviští kolem hlavy – i kvůli tomu, že zákopy na Krymu nejsou zdaleka tak propracované jako ty za první světové války a jsou mnohem mělčí.

Vojenský lékař se do nich vydává vybaven dekou a zásobami na dva dny. Nic víc. Provádí zde nejnutnější zákroky, vesměs jde o amputace končetin.

Pro zásoby na vlastní pěst

Na rozdíl od řadových vojáků se lékaři ve sborech západních spojenců na Krymu těší přece jen trochu většímu pohodlí. Každý má především k dispozici vlastní stan, který si může vybavit dle libosti. Má také nárok na jednoho koně, případně poníka. Tím má usnadněnou cestu k zásobám, pro které si může sám zajet.

(Zdroj: HISTORY revue)