„To je ta italská umělkyně, která shodou náhod dělá šaty,“ říkává o Else Schiaparelli její rivalka Coco Chanel. Pravdu má ale tradičně kousavá Francouzka jen napůl. Elsa není jen bohémskou umělkyní, do které se s oblibou stylizuje, je zároveň podnikavou vizionářkou a velmi schopnou obchodnicí. A její hvězda rychle stoupá.
Zatímco většina jejích současníků pochází z poměrně chudých poměrů, Elsa (1890–1973) je jiná. V roce 1890 se narodila do přepychu a na vlastní kůži pozná prostředí luxusních paláců a servisu služebnictva. Ona sama se však luxusu spíš straní, stýká se s básníky, umělci a lidmi z okraje společnosti.
Hodně cestuje, nějaký čas pobývá v Anglii, New Yorku, až se nakonec usadí ve Francii. Nadchne ji prostředí pařížské bohémy, všechna ta extravagance, výstřednost, dekadence až do krajnosti.
Myšlenku rozjet vlastní byznys a prosadit se mimo všechny konvence, které v tehdejší módě panují, jí vnukne její dobrý přítel, věhlasný módní návrhář Paul Poiret (1879–1944).
Miláček umělců
Je naprosto jiná než její konkurence, salony Lanvin nebo Chanel. Chce zaujmout, šokovat. Vytváří kostýmky, které mají místo kapes stylizované zásuvky, kabelky ve tvaru visacích zámků, klobouky ve tvaru bot nebo šaty s naprosto originálním zdobením.
Přátelí se s umělci z kruhu dadaistů a surrealistů, kteří jí jsou inspirací, ale i jejími spolupracovníky. Návrhy pro svůj salon netvoří jen ona sama. Kreslí pro ni třeba básník Jean Cocteau (1889–1963), malíři Christian Bérard (1902–1949) nebo Salvador Dalí (1904–1989).
Šaty s vycpanými žebry
Elsa pak jejich fantazie, vzniklé nad lahvemi vína a sklenicemi absintu, přetváří v originální modely. „Vytvářela jsem naprosto absurdní kreace. Někdy se sama sobě musím smát. Ale mohla je obléci každá elegantní žena, protože nikdy nenarušovaly něčí eleganci,“ bilancuje svou tvorbu návrhářka na sklonku života.
Své zákaznice nechá kráčet v šatech s umělými vycpanými žebry nebo v růžových kožešinách v dobách, kdy válka a s ní spojené útrapy jsou již na spadnutí, s očima upřenýma do světa snů a fantasmagorií. Po válce o tyto hry už nikdo nestojí.
Facebook
Twitter
RSS