Zdálky to mohlo vypadat jako efektní spektákl. Oblaka dýmu, proudy žhavé lávy. Ve skutečnosti je každý výbuch indonéské sopky Krakatoa katastrofou pro všechny, kteří žijí v její blízkosti. Ta v nepravidelných intervalech exploduje už od starověku.
Událost bez nadsázky nazývaná největší přírodní katastrofou 19. století se ohlašuje nenápadně. Už několik let před osudným výbuchem se v oblasti Sundského průlivu mezi ostrovy Jáva a Sumatra objevují četná zemětřesení a pár měsíců před explozí se sopka začíná projevovat zvolna stoupající aktivitou. Skutečná katastrofa se však ohlásí 26. srpna.
Hodinu po poledni dojde k mohutné erupci, slyšitelné desítky kilometrů daleko. Za další hodinu přijde druhá, ještě silnější a sopečný mrak vystoupá do výšky několika desítek kilometrů. Od této chvíle jsou výbuchy prakticky nepřetržité, navečer zasáhne břehy Sumatry a Jávy menší tsunami. Finální fáze apokalypsy však přichází 27. srpna. Mezi 5. a 11.
hodinou dochází ke čtyřem gigantickým výbuchům. Třetí exploze přitom vygeneruje dosud nejhlasitější zvuk, jaký kdy byl v dějinách zaznamenán. Hlasitost výbuchu ve vzdálenosti 160 km od sopky byla vypočtena na 180 dB. Pro srovnání lze uvést, že zvuk motoru tryskového letadla dosahuje hodnoty okolo 140 dB a to tehdy, pokud byste stáli v nevelké vzdálenosti.
Erupce je tehdy slyšet až v západní Austrálii, vzdálené přes 3000 kilometrů anebo dokonce poblíž ostrova Mauricius v Indickém oceánu, tedy asi 4800 kilometrů daleko.
Řada členů posádek na palubách lodí v okolí sopky ohluchne.
Hůře než v Hirošimě
Po výbuchu je celá severní polovina ostrova zničena a zůstane pouze malé torzo jeho jižní části a čtvrt kilometru hluboká kaldera (prohlubeň ve tvaru kráteru). Síla erupce byla podle odborníků asi 10 000x silnější než při výbuchu atomové bomby nad Hirošimou. Sopka přestane „vyvádět“ 28. srpna a ještě do října se místy projeví, pak vše utichne definitivně.
Erupci a tsunami je připisováno nejméně 36 417 obětí. Je zničeno až 165 měst v okolí a více než 130 je vážně poškozeno. Událost se tak zařadí k nejničivějším sopečným erupcím v historii. Událost se však zapíše do historie i pozitivnějším způsobem. V té době je zeměkoule protkána podvodními telegrafními kabely, které sem byly položeny teprve nedávno.
„To bylo poprvé, co explodovala sopka a celý svět se o tom okamžitě dozvěděl. Podvodní kabely byly předchůdci internetu,“ vysvětluje profesor Nick Petford ze School of Earth Sciences and Geology na Kingston University v Londýně. Výbuch ovlivnil i počasí na planetě a inspiroval některá umělecká díla. Tento námět se objevuje v písních, filmech a dokonce i deskových hrách.
Také český spisovatel Karel Čapek (1890–1938) nazve silnou výbušninu krakatit ve svém stejnojmenném románu podle síly, jakou sopka předvedla.
Facebook
Twitter
RSS