Drogový magnát Pablo Ecsobar je téměř tři desetiletí po své smrti, přesto i v současné době budí vášně a zaměstnává kolumbijskou vládu a mnoho odborníků. Jak je něco takového možné?

Mafiánský boss po sobě zanechal nečekané dědictví, které se v průběhu desítek let znásobilo a teď přerůstá „přes hlavu” mnoha úřadům. Řeč není o drogách, špinavých penězích nebo nemovitostech, ale zcela překvapivě o hroších. Ano, čtete dobře, o hroších!

V 80. letech si nechal Pablo Escobar transportovat do Kolumbie čtyři hrochy (jednoho samce a tři samice), aby se mohl předvést před svými kamarády.

Hroch je velký sudokopytník, samci dosahují téměř dvou tun váhy, takže wow efekt vyvolaný u mafiánových kumpánů byl dokonalý.

Problém ale nastal v okamžiku, když hroši utekli z Ecobarovy soukromé zoologické zahrady do kolumbijské divočiny.  Hroch se vyskytuje především v Africe na jih od Sahary a Jižní Amerika pro něj není vůbec přirozeným prostředím.

Do volné přírody se tak dostal invazivní zvířecí druh. Hroši jsou sami o sobě nebezpečnější než lvi nebo nosorožci, v Africe zabíjejí tisíce lidí ročně.  Přidejme k tomu vytržení z jejich přirozeného prostředí a přemístění o dobrých 9 000 kilometrů do neznáma. Nebezpečnost se tím rozhodně nesnižuje.

Trochu to připomíná děj Jurského parku, kdy vědci nezvládli dostatečně zabezpečit dinosaury, kteří si pak na svobodě dělali, co chtěli, včetně likvidace všeho, co jim přišlo do cesty. Podobné to je s Escobarovými hrochy.

Ti navíc měli možnost se tři dekády v „jihoamerickém ráji” volně rozmnožovat, protože podle kolumbijských zákonů je nelze lovit. Ba co více, Pablovi „kokainoví hroši“ se údajně množí dvakrát rychleji než jejich afričtí bratranci.

V celé Kolumbii tak po desítkách let existuje již více jak stopadesátihlavá populace, a velcí hroši jsou nebezpeční nejen pro člověka, ale i ostatní zvířata na souši i ve vodě.

Výkaly hrochů totiž mohou vést k úhynu ryb, protože voda, kterou hroši okupují, je kalná a snižuje hladinu kyslíku. Stejně tak mohou mizet mořské krávy a želvy. Dá se s tím však něco dělat nebo je příliš pozdě?

Podle odborníků se populace hrochů může v průběhu několika málo let znásobit téměř desetkrát, a tak kolumbijská vláda pověřila veterinářku Ginu Paolu Sernu Trujillo, aby se pokusila situaci zvládnout.

Jelikož jde o nesnadný úkol, bylo na místě celou snahu zdokumentovat a výsledkem je dokumentární pořad Hon na Escobarovy hrochy.

Tvůrci filmu, v originálním názvu The Hunt for Escobar’s Hippos, společně s veterinářkou a profesionálními lovci situaci zkontrolovali a snažili se najít způsoby, jak ji vylepšit.

Během analýzy situace se ukázalo, že na Escobarově starém panství stále žije nejméně 30 hrochů, kteří volně chodí dovnitř a ven do parku.

Po instalaci kamer pro průzkum pohybu zvířat se zjistilo, že v noci, kdy jsou hroši nejaktivnější, cestují desítky kilometrů od haciendy drogového bosse a zase zpět. Další třicítka hrochů byla lokalizována na místech vzdálených přes padesát kilometrů. A zbytek? Ten je zatím kdesi v divočině.

Realita vždy bývá mnohem zajímavější a překvapivější než fikce.

V dokumentu Hon na Escobarovy hrochy, který má premiéru ve čtvrtek 4. března ve 19:00 na kanále Viasat Nature, máte možnost nahlédnout pod ruce odborníků a zjistit, jak se daří či nedaří celou hroší kauzu zvládnout.

Trailer: