Kdo byl ve skutečnosti tento legendární zbojník? Opravdu loupil v temném Sherwoodu? Bral bohatým a dával chudým? A jak se doopravdy jmenoval?
Šlechtic Robert z Locksley se za vlády Richarda Lví Srdce (1157–1199) vracel z křižáckých výprav zpět do rodné Anglie. Doma ale přišel o všechen svůj majetek, který mu uloupil princ Jan, budoucí král Jan Bezzemek a mladší bratr vládnoucího krále Richarda Lví Srdce. Princ měl svého osobního „našeptávače“ – byl jím nottinghamský šerif. Proto Robert odešel z Nottinghamu do Sherwoodského lesa, kde se seznámil se skupinou uprchlíků. Našel si mezi nimi přátele – Malého Johna a zavalitého mnicha Tucka.
Tučná odměna za hlavu zbojníka
Robert z Locksley vynikal v lukostřelbě. Po celé Anglii se vyprávělo, že nikdo nestřílí z luku lépe než on. Uprchlíci si Roberta zvolili za svého vůdce a začali mu říkat Robin Hood. Hoodova skupina začala okrádat zbohatlé šlechtice a obchodníky, kteří projížděli Sherwoodem. Lesem totiž vedla hlavní obchodní stezka mezi Yorkem a Londýnem. Aby zbojníci rozhněvali šlechtu, rozdávali uloupené zlato chudým. Tímto si vysloužili status zločinců a psanců. Nottinghamský šerif nechal na Hoodovu hlavu vypsat tučnou odměnu.
Vítěz, milovník a boháč
Jednoho dne se Robin Hood tajně zúčastnil slavné nottinghamské lukostřelecké soutěže. Aby ho šerif s princem Janem nepoznali, převlékl se za chudáka. Zvítězil a vyhrál zlatý šíp. Po této lukostřelecké soutěži utekla Mariana (nebo Marion), která byla do zbojníka zamilovaná, do Sherwoodu za Robinem, kde je mnich Tuck oddal. Když se z křížové výpravy konečně vrátil do Anglie král Richard Lví Srdce, Robin Hood dostal zpět svůj majetek a stal se opět bohatým šlechticem. Tak zní nejrozšířenější legenda o největším z anglických zbojníků a lukostřelců.
Kdo miloval veselé chlapíky ze Sherwoodu?
Byl ale tento slavný zbojník skutečnou historickou osobností? Příběh o Robinu Hoodovi, ochránci utiskovaných, se vyvíjel po celá staletí. Vyprávění o odvážném zbojníkovi a „veselých chlapících“ ze Sherwoodu lidé milovali. Od úst k ústům se vedle Robina Hooda nesla jména jeho družiníků Malého Johna, Willa Scarleta, Muche, syna mlynářova, bratra Tucka, i Robinovy milé panny Mariany. Psanec ze Sherwoodu vystupoval také proti proradnému princi Janovi (pozdějšímu králi Janu Bezzemkovi) na podporu jeho bratra, krále Richarda I. Lví Srdce, který v tu dobu bojoval na křížové výpravě.
Proč nesnášel církev?
Působivá dobrodružství Robina Hooda ale měla málo společného se skutečným středověkým zbojníkem toho jména, jehož identita pod vlivem folklóru prakticky zmizela. Nejstarší balady ze 14. a 15. století se o Robinu Hoodovi zmiňují jako o svobodném sedlákovi, zemanovi prudké povahy, který žil v Sherwoodském lese s družinou zbojníků a často křížil meč s šerifem z Nottinghamu. Tyto první literární záznamy už obsahují mnohé, co o Robinovi víme dnes – například jeho lukostřelecké mistrovství, averzi vůči církvi nebo úctu k ženám.
Co zpívali bardové
Ve středověku, kdy vládla všeobecná negramotnost, se zprávy a příběhy nesly v podobě vyprávění, často prostřednictvím potulných pěvců, kteří často kvůli větší působivosti děje skutečné události okořenili fantazií. Příběh o zbojníkovi, který se svými druhy bojoval proti zlému šerifovi z Nottinghamu, nacházel u lidových vrstev, žijících v neustálém strachu z libovůle svého pána, velkou odezvu. Robin byl hrdinou, se kterým se dokázali ztotožnit a zasadit ho do svých vlastních životů. V tom se zásadně odlišoval například od postavy krále Artuše a rytířů kulatého stolu, kteří oslovovali hlavně nejvyšší aristokratické vrstvy.
Zbojník v hladomorně
Teprve mnohem později, v 16. století, se v baladách stává z Robina Hooda šlechtic zbavený majetku, až teď do příběhu vstupuje král Richard Lví Srdce jako jeho zastánce. Nejstarší doložená balada o Robinu Hoodovi byla zapsána kolem roku 1450 a jmenuje se Robin Hode a mnich. Vypráví, že se Robin jednoho rána, i přes varování Malého Johna, rozhodne jít do nottinghamského kostela na mši. Zde ho však pozná mnich, kterého dříve oloupil, a rychle vyrozumí šerifa, že je lapka v kostele. Robina skutečně zajmou a vsadí do hladomorny. Když se to dozví Malý John, nastrojí smělou léčku, aby pronikl do Nottinghamu a mohl Robina osvobodit. Johnův plán skutečně vyjde a Robin je svobodný.
Devět Robinů Hoodů
Pak jsou tady oficiální záznamy a historické zápisy kronikářů. K roku 1226 dokládají účetní záznamy z Yorkshiru, že v předchozím roce byl zbaven majetku jistý Robert Hod, prchající před zákonem, a že peníze následně získal šerif z Yorkshiru. Celkem 9x se v Yorkshiru, mezi lety 1226 a 1234, objevuje jméno Robert Hod, Robert Hood nebo už jako přezdívka Hobbehod. Jen pro úplnost, Robin byla hojně užívaná zdrobnělina jména Robert. Ano, máme tu živého Robina Hooda, psance, který je v konfliktu se šerifem. A vůbec nevadí, že se děj neodehrává v Nottinghamu. Šerifem, který se obohatil na úkor Roberta, byl jistý Eustace de Ludenham.
Kam prchali poražení baroni
Roku 1258 se rozhořel spor mezi králem Jindřichem III. a mocnými anglickými barony, kteří nebyli spokojeni s jeho politikou. Do jejich čela se postavil Simon de Montfor. Po prvotních úspěších byli rebelující baroni roku 1265 poraženi v bitvě u Eveshamu. Mnoho uprchlých baronů a jejich příznivců i nadále odmítalo složit zbraně a snažili se uniknout před trestem. Skrývali se v lesích, někteří se uchýlili do okolí města Ely v Cambridgeshiru a další na hrad Kenilworth. Právě tehdy nalézáme mezi povstalci z Ely muže jménem Robert Hod.
Jak pojmenovat lupiče a psance?
Ve 14. století bylo jméno Robin Hood (v různých variantách pravopisu) velmi dobře známé, prakticky každý věděl, o koho jde. Jen ve 13. století existují důkazy o životě hned několika Robinů Hoodů, z nichž značná část měla opletačky se zákonem. Několik Robinů poznalo i 14. století. Ovšem ani v jednom z případů rozhodně nejde o stejnou osobu. Prvním zaznamenaným je Robert Hod z Yorkshiru. Mnoho jmen, mnoho osudů, společné charakteristiky. Podle vědců je docela dobře možné, že se jméno Roberta (Robina) Hoda (Hooda) stalo synonymem pro ostatní zbojníky, lupiče a psance. Označení Robin Hood mohlo být přezdívkou, která se postupem času přeměnila do postavy lidového hrdiny. Nakonec, někdy kolem 16. století, začala postava Robina Hooda být ztotožňována se šlechticem Robinem z Locksley.
Co zjistil britský vědec
Historik Sean McGlynn ovšem tvrdí, že to ve skutečnosti bylo všechno jinak. Předobrazem Robina Hooda byl podle něj muž jménem William z Kenshamu – loupežník, který ve 13. století v hrabství Kent na jihovýchodě Anglie útočil na francouzské nájezdníky. Tento dnes už zapomenutý zbojník pocházel z oblasti dnešního města Tunbridge Wells a žil zhruba v době, kdy se objevila legenda o Robinu Hoodovi. Profesor z Univerzity v Plymouthu své důkazy poskládal na základě studia různých středověkých kronik.
Kdo ovládá skvěle luk?
Zjistil přitom, že William z Kenshamu se Hoodovi podobá v mnoha věcech: používal například stejnou taktiku, měl podobnou družinu, skrýval se a loupil v lese a ve své době byl velmi populární mezi prostým lidem. Připouští, že podobných adeptů z řad někdejších anglických zbojníků bylo více. Všechny je prostudoval a William z Kenshemu z nich vyšel jako muž, který se postavě Robina Hooda podobal nejvíce. Jako jediný z nich například ovládal skvěle luk.
Bohatým bral a chudým dával
William z Kenshamu se do lesů uchýlil na počátku 13. století, kdy Anglie čelila invazi francouzského vojska. Spolu se svou družinou, která čítala asi tisíc bojovníků, podnikal výpady proti francouzským vojákům. Sean McGlynn se dále domnívá, že William z Kenshamu vracel místním obyvatelům věci, které jim francouzští vojáci nakradli. Právě odtud podle něj pochází ona část legendy o tom, že bohatým bral a chudým dával.
Nikoho jiného nenajdeme
Sean McGlynn je přesvědčen, že se legenda o Williamovi z Kenshamu v ústním podání časem proměňovala a vynořil se z ní nakonec Robin Hood. „Pokud chcete najít zdroj pro příběhy o Robinu Hoodovi, velmi pravděpodobně je to William. Nenajdeme nikoho jiného, který by se mu byť zdaleka přiblížil,“ tvrdí historik.
Facebook
Twitter
RSS