Temnými chodbami běží trojice mladých lidí. Každý se nachází na jiném patře, jsou vybaveni kamerami, které snímají je, i okolí. S očima vytřeštěnýma a přerývaným dýcháním se chtějí dostat co nejdřív pryč.

Jsou to nezkušení průvodci novozélandským televizním pořadem o tajemnu, zvaným Hon na duchy, a pro první díl si ukousli možná až moc velké sousto. Zámek Larnach – zbohatlický ráj, který se časem změnil v rodinné peklo…

Poloostrov Otago patří k největším chloubám Nového Zélandu. Ročně sem míří desetitisíce návštěvníků z celého světa. Láká je nádherná příroda, stejně jako tajemný zámek vzniklý koncem 19. století v architektonickém stylu novogotiky.

Snaží se připomínat středověká sídla, a nakonec k nim má blízko nejen kvůli tomu, jak vypadá, ale i kvůli nevysvětlitelným událostem, k nimž za jeho umělými hradbami dochází.

Místo zatížené spoustou smutku zůstává záhadou, stejně jako údajní duchové, kteří tu mají být mimořádně aktivní.

Štěstí si člověk nekoupí

Zámek Larnach nechává mezi lety 1871–1887 vybudovat bohatý novozélandský byznysmen William Larnach (1833–1898). Dílo předního tamějšího architekta Roberta Lawsona (1833–1902) dosahuje vskutku monstrózních rozměrů.

Celý komplex se skládá ze 43 pokojů, o jejichž údržbu se musí starat 46 služebníků. A jako bonus zde vyrostl i překrásný taneční sál, dárek k jednadvacátým narozeninám pro Larnachovu dceru Kate. Ta si jej zamiluje a protančí v něm nejednu noc.

Bohužel, bezstarostné časy pro ni netrvají dlouho. O pouhých pět let později dívka umírá na tyfus. Co když tím ale její vášeň neskončila? Existují mnohá svědectví, podle nichž její přízrak vídají po parketách sálu kroužit dodnes.

Společnost jí má v zámku dělat duch Larnachovy první manželky Elizy, jíž se stala v osmatřiceti osudnou náhlá mrtvice. Má být spatřována v jižní ložnici sídla.

Ani jedné z žen přepychový palác štěstí nepřinesl, a jak se ukáže, na onen svět je bude za neradostných okolností brzy následovat i hlava rodiny.

Konec starých časů

Opona za Larnachovou pohádkou definitivně padá v říjnu 1898, kdy podnikatel po řadě špatných obchodních rozhodnutí přichází o své bohatství a páchá sebevraždu v budově novozélandského parlamentu.

Během 20. století zámek několikrát mění majitele, až se jej v roce 1967 nastálo ujmou manželé Barry a Margaret Barkerovi.

Roku 1994 se přímo ve zdejším tanečním sále koná velmi speciální divadelní představení pro 100 vybraných hostů. Hra se jmenuje Larnach – Zámek lží, a vypráví o rodinných tragédiích původního majitele.

Přítomní diváci na ní nikdy nezapomenou z více důvodů… „Zničehonic se venku rozpoutala ohromná bouře. Vítr vymetal popel z krbu a vháněl nám jej do očí, až to bolelo. Krupobití bylo tak silné, že jsme skoro nic neslyšeli.

Samy od sebe se otevřely dveře, a ve chvíli, kdy se ve hře Larnach střelí do hlavy, začalo nad pódiem poblikávat světlo…“ vzpomíná Margaret Barker. Myslela si, že šlo o zvláštní efekty, než jí kulisák ujistil, že neví, co se s osvětlením dělo.

Byly to všechno pouze následky prudké bouře? Margaret je přesvědčená, že to udělal Larnach sám, a dal tím najevo, že se mu hra nelíbí.

Hlouběji do temné minulosti

Člověk by řekl, že na jeden rod těch tragických událostí byla až až, jenže William Larnach jako kdyby byl prokletý a přinášel neštěstí i všem blízkým. Po smrti své první ženy pojme za choť její sestru Mary Alleyne.

Ta umírá o pět let později, zcela nečekaně, na otravu krve. V tzv. Constanceině salonku má být čas od času pozorována vznášející se dáma, považována za Larnachovu třetí manželku Constance, o plných 21 let mladší než byl její muž.

Pořádný skandál vypukne poté, co se rozkřikne, že má Constance aférku s Larnachovým synem Donaldem. Ožehavá situace se vyřeší rychle a nečekaně – Donald si v nedalekém hotelu vezme život. Není těch mrtvých kolem Larnacha trochu moc?

Před tím, než usedlost koupili manželé Barkerovi, fungovala jako psychiatrická léčebna pro traumatizované vojáky z 1. světové války, později jako ozdravovna a ubytovna jejich následovníkům ve 2. světové válce.

Podepsaly se všechny tyto neveselé okolnosti do energie, kterou budova vyzařuje? Přispělo množství tragických osudů, jež přebývaly mezi zdmi zámku, k četnosti výskytů paranormálních jevů?

Nová doba

Ve 21. století zámek Larnach hojně navštěvují nejen turisté (na poloostrov Otago jich ročně zavítá kolem 100 000 – pozn. red.), ale i týmy televizních vyšetřovatelů paranormálních jevů.

V roce 2005 tu natáčí tvůrci novozélandského pořadu Hon na duchy a údajně se jim na fotoaparát povede zachytit ducha! Obrys postavy připomíná muže ve vysokém klobouku a plášti, který jako kdyby se krčil ve stínech z konce 19. století…

Mohl to být sám William Larnach? Přijedou sem i Mezinárodní lovci duchů a jim se rovněž zdaří unikátní úlovek – mají tu natočit přízrak v tanečním sále! Je to nebohá Kate, Larnachova dcera, která si svůj narozeninový dárek za života nestihla pořádně užít?

Vystrašení hosté

Současná průvodkyně na zámku, Novozélanďanka Deborah Price, říká, že po odvysílání záběrů Mezinárodních lovců duchů jí píše jeden z návštěvníků. Také on totiž v tanečním sále zažil něco podivného.

„Stáli jsme s manželkou v sále a najednou jako kdyby mezi nás něco vstoupilo a odstrčilo nás to od sebe. Zůstali jsme na místě a stalo se to znovu! Moje žena se pak pohnula pryč, já opět zůstal stát a zase to do mě vrazilo,“ popisuje muž nepříjemnou situaci.

Mohlo jít např. jen o zemětřesení či silný poryv větru? Nevysvětlitelné chvíle dvojici čekají i v jiných místnostech zámku – v jedné z ložnic má pár pocit, jako kdyby jej něco dusilo! „Podobné historky pro nás mohou být dvousečné.

Někoho duchařské příběhy nalákají, jiného naopak odradí,“ říká Price s tím, že pověsti o nadpřirozenu tu sami nijak zvlášť nepodporují. Jak se zdá, zdejší duchové to dělají za ně…