Je mu zle. Bolí ho žaludek, čas od času musí odběhnout na toaletu, aby se vyzvracel. František Josef Karel se právě dozvěděl o plánu, který z velké části upekla jeho matka s císařovnou Marií Annou Savojskou, chotí Ferdinanda I. Dobrotivého. Mladičký arcivévoda se stane novým vládcem habsburského domu.

„František II.,“ navrhuje kdosi v úzkém okruhu zasvěcených jméno pro nového císaře. „Ne, František Josef I.,“ prosazuje nakonec nový ministerský předseda Felix Schwarzenberg (1800–1852).

Odkaz na dva bývalé rakouské vladaře – Františka I. (1768–1835) a Josefa II. (1741–1790) – v sobě jeho slovy spojuje tradici i příslib reforem.

Budoucímu Františku Josefovi I. (1830–1916) se to sice zpočátku nezamlouvá, ale nakonec přikývne.

V předvečer slavnostního ceremoniálu se v Olomouci, kam se císařská rodina uchýlila do bezpečí před revolučními bouřemi ve Vídni, ještě narychlo upravují potřebné dokumenty…

Moment pro vyvolené

Druhého prosince 1848 se do arcibiskupského paláce sjíždějí pozvaní dvořané. Nic netušíce se shromažďují v jednom ze zdejších nablýskaných sálů. V tom druhém už je připraven trůn pod rudým baldachýnem.

Tam však mohou jen příslušníci habsburské rodiny a ti nejvýznačnější politikové a generálové říše. Do sálu následně vstupuje arcivévodkyně Žofie (1805–1872) a František Karel (1802–1878), rodiče budoucího císaře.

František Josef I. je oblečený v generálské uniformě. To dosavadního panovníka Ferdinanda I. Dobrotivého (1793–1875) zdobí uniforma polního maršála. S chotí Marií Annou (1803–1884) vcházejí jako poslední.

Padne do její náruče

Schwarzenberg předčítá dokument, kterým František Josef dosáhl plnoletosti, další, jímž se Ferdinand I. vzdává trůnu, stejně jako ten, skrze nějž se nároků na korunu zříká František Karel.

„Bůh ti žehnej, buď jen statečný, Bůh tě bude chránit, rádo se stalo!“ pronáší odcházející panovník ke svému následníkovi. František Josef I. v další dojemné chvilce padá do náruče své matky. Bez ní by nejspíš na trůn ve svých 18 letech neusedl.

Žofii totiž dalo nejvíce práce přesvědčit svého podivínského manžela, aby se vzdal nároku na trůn ve prospěch syna.