Havárie obou elektráren získaly na stupnici hodnocení jaderných tragédií nejzávažnější stupeň 7. Při obou došlo k úniku radioaktivity a mnoho lidí bylo nuceno opustit své domovy, když se okolí elektráren změnilo v mrtvou zónu.

Která nehoda otřásla světem silněji?

Výstavba Černobylské jaderné elektrárny V. I. Lenina byla zahájena v roce 1970, a to na severní Ukrajině, asi 15 km severozápadně od města Černobylu u řeky Pripjať.

V blízkosti elektrárny bylo pro její pracovníky vybudováno město Pripjať, které lákalo moderními výdobytky, jež se ve zbytku Sovětského svazu nenacházely, například supermarkety.

Do roku 1983 byly vystavěny čtyři reaktory, každý o výkonu 925 MW (první jen 740 MW).

Vlivem kombinace lidských chyb a nestability reaktoru došlo dne 26. dubna 1986 k vážné havárii na čtvrtém bloku, při které byl zničen reaktor a okolí elektrárny bylo silně zamořeno radioaktivitou.

Vybuchl o 25 let později „druhý Černobyl“?

K výbuchu jaderné elektrárny Fukušima I, jež se nachází na východním pobřeží ostrova Honšú v Japonsku, došlo dne 11. března 2011 následkem zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami, kterou vyvolalo mimořádně silné zemětřesení v oblasti Tóhoku.

Přívalová vlna zničila záložní zdroj elektřiny pro elektrárnu, a odpojila tak chladicí systém. Ve dvou přehřátých reaktorech pak explodoval nahromaděný vodík. K dalšímu výbuchu došlo následně ve skladu vyhořelého paliva.

Ze šesti reaktorů s celkovým výkonem 4696 MW byly čtyři zcela zničeny a do okolí unikly radioaktivní látky.

Jako by vybuchlo 400 „Tlouštíků“

Při výbuchu jediného reaktoru v Černobylu došlo k uvolnění 5 300 petabecquerelů (PBq) radioaktivních látek do okolí.

Šlo především o cesium 137, jod 131 a stroncium 90. Toxicita uvolněného radioaktivního mraku odpovídala 400 explozím atomové bomby Fat Man neboli Tlouštík, svržené v roce 1945 na Hirošimu.

Ačkoli ve Fukušimě došlo k porušení čtyř reaktorů, uniklo dohromady jen 520 PBq radioaktivních látek, tedy desetina toho, kolik se dostalo do ovzduší v Černobylu. Až 80 % radioaktivního odpadu navíc skončilo ve vodách Tichého oceánu.

Utajovaná katastrofa

Radioaktivní látky uvolněné z Černobylu zamořily plochu o rozloze 1 437 000 km2, což odpovídá 37 % území Evropy. Radioaktivní mrak postupoval západní částí Sovětského svazu, východní Evropou a Skandinávii na celou severní polokouli.

Výbuch Černobylu sovětští komunisté zpočátku utajovali, první důkazy o tom, že k jadernému výbuchu vůbec došlo, tak pocházely ze Švédska. I u nás zaznamenali zvýšenou radioaktivitu již 28. dubna 1986 pracovníci v jaderné elektrárně Dukovany.

Příliš pomalá evakuace

K evakuaci obyvatel z oblastí v okolí elektrárny došlo až 36 hodin po havárii. Teprve v květnu, tedy celý měsíc po katastrofě, byli přemístěni všichni, kdo žili v okruhu 30 km okolo elektrárny, jednalo se asi o 116 000 lidí.

V dalších letech pak bylo ze zamořených oblastí v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině vysídleno dalších 230 000 lidí. V zóně blízko elektrárny žije dnes asi 600 starších lidí, kteří se do ní dobrovolně vrátili. V těsné blízkosti Černobylu se pak nachází tzv.

mrtvá zóna, kam mají přístup jen vědci, pracovníci elektrárny a speciální exkurze.

Zmatečná evakuace si vyžádala 1000 mrtvých

U Fukušimy došlo k zamoření plochy o rozloze 30 000 km2, tedy asi 8 % území Japonska. Znehodnocena byla velmi úrodná zemědělská půda v okolí elektrárny, a to hlavně cesiem 137 s poločasem rozpadu 30 let.

V den havárie bylo evakuováno obyvatelstvo v okruhu 3 km od elektrárny, následně 10 km a dne 12. března byl okruh navýšen na 20 km.

Evakuace 150 000 lidí však probíhala zmatečně, k přesunům docházelo stále znovu a znovu při vyhlašování nových pásem, což vedlo k úmrtí 1000 obyvatel v pokročilém věku v důsledku stresu a únavy.

Neschopné vedení a nevhodné vybavení

Okamžité dopady havárie v Černobylu zhoršila ještě nekompetentnost místního vedení a nedostatek náležitého vybavení.

V budově elektrárny byly pouze dva dozimetry s limitem 1000 R/h (rentgenů za hodinu), ovšem přístup k jednomu byl zablokován explozí a druhý selhal hned po zapnutí.

Měření klasickými dozimetry s limitem 3,6 R/h umožnila vedoucímu směny věřit, že reaktor zůstal nedotčen. Ve skutečnosti úroveň radioaktivity v některých místech přesahovala 20 000 R/h, přičemž smrtelná je už dávka 500 rentgenů.

V Leninově elektrárně zabíjela nemoc z ozáření

Dva pracovníci elektrárny zemřeli v den havárie, dalších 237 lidí bylo ihned hospitalizováno a u 134 z nich se rozvinul akutní radiační syndrom. Do tří měsíců zemřelo 28 z nich, dalších 14 do 10 let od katastrofy.

Šlo většinou o hasiče a záchranáře, kteří byli na místo vysláni, aby dostali pod kontrolu požár. Pracovali přitom bez jakýchkoli ochranných pomůcek.

Dalších asi 132 lidí, kteří se podíleli na odstraňování následků katastrofy, bylo ozářeno dávkou o síle 1000 mS (milisievertů), v jejímž důsledku trpěli průjmy, zvracením, krvácením a vyšším rizikem rakoviny.

Ve Fukušimě nikdo nezemřel

Oproti tomu v jaderné elektrárně Fukušima nedošlo k žádnému přímému úmrtí v důsledku radiace. Pouze dva pracovníci s netěsnícími dýchacími přístroji byli vystaveni vyšším dávkám záření, naštěstí bez jakýchkoliv dlouhodobých následků.

Jen se u nich o 3 % zvýšilo riziko vzniku rakoviny. Přibližně 1 % populace bylo vystaveno záření o síle 10 mS. U Černobylu se odhady expertů, kolik je dalších obětí, kteří zemřeli v důsledku ozáření na rakovinu či jiné nemoci, značně liší.

Zpráva OSN z roku 2005 hovořila o čtyřech tisících obětí, jiné studie odhadují až 60 000 následných obětí výbuchu.

Kontaminované mléko i potraviny

Komunistické špičky před veřejností výbuch v Černobylu tajily. Občané proto několik dní po neštěstí konzumovali kontaminované mléko a potraviny.

Vzhledem k běžné výživě, nepříliš bohaté na jod, reagovaly jejich štítné žlázy na přítomnost radioaktivního jodu velice citlivě.

Naopak v Japonsku začala vláda po neštěstí ve Fukušimě okamžitě distribuovat jodové tablety, které tělo nasytí „bezpečným“ jodem, aby nepřijímalo ten radioaktivní.

Stát rovněž obyvatelstvo varoval před konzumací mléčných výrobků i potravin ze zamořených oblastí a začal tyto potraviny ihned stahovat z oběhu.

Kdo s koho

I když jsou obě havárie co do závažnosti hodnoceny stejně, je jisté, že k v případě Fukušimy už byli zodpovědní činitelé přece jen poučenější.

Přestože i zde nastaly zmatky, došlo k lidským chybám a ani informovanost veřejnosti po katastrofě nebyla nejlepší, podařilo se zabránit výraznému úniku radioaktivity a úmrtím pracovníků na nemoc z ozáření.

Evakuace obyvatel, byť zmatečná, začala probíhat okamžitě. Stejně tak byly z oběhu okamžitě staženy kontaminované potraviny a lidem distribuovány jodové tablety.