Za jeho vlády se z bavorského Mnichova stává centrum kultury a umění. Král Ludvík I. miluje malířství, sochařství i architekturu.
Je ale také znalcem ženských půvabů a právě největším krasavicím své doby se rozhodne zasvětit celou obrazovou galerii.
Galerie krásek není v éře Ludvíka I. Bavorského (1786–1868) žádnou novinkou. Pyšnili se jimi vládci z Apeninského poloostrova i někteří němečtí panovníci.
Žádný z nich však patrně s vyobrazenými ženami nenavázal tak úzké vztahy jako bavorský král…
Malíř na kráse trochu přidá
Krasavice si Ludvík I. vybírá mezi šlechtičnami i dcerami svých služebníků. Některé se stávají jeho milenkami, s většinou z nich udržuje po dokončení portrétu aspoň čilou korespondenci.
Všechny za to, že seděly modelem, od něj získávají peníze, věno, nebo je jejich budoucím manželům zajištěno výnosné místo u dvora. Ludvíkovi jde o jediné – zachytit tehdejší ideál krásy pro příští generace.
Někdy se však na zobrazení ženských půvabů se svým dvorním malířem Josephem Karlem Stielerem (1781–1858), který je autorem drtivé většiny obrazů pro galerii krásek, neshodne. Králi vadí úhel pohledu nebo zvolený úbor dámy.
Jindy má zase malíř pocit, že kráse ženy musí trochu pomoci… V letech 1827–1850 vzniká celkem 36 portrétů dam, za nimiž se často skrývají neuvěřitelné osudy…
(Zdroj: HISTORY revue)
