Země pro mnohé neznámá skrývá velké kulinární bohatství, což může být pro ty, kteří pamatují jen známý koňak nebo čaj opravdovým překvapením. A pohostinnost místních je pověstná. Však také jedno z přísloví zní: Host je dar Boží.

Gruzínská kuchyně není jenom jedna, po staletí vstřebávala vlivy turecké, íránské a posledních dekádách i ruské. Navíc se liší v různých regionech, jinou poznáte na horách, jinou v údolích.

Společné ale má některé suroviny, z nichž na prvním místě stojí ořechy, především vlašské. Používá spoustu koření a čerstvé bylinky, nejvíce koriandr, ale také kmín, pískavici, pelyněk a pro nás možná překvapivě listy měsíčku.

Oblíbené jsou tradiční bohaté hostiny o několika chodech zvané supra, což znamená ubrus a název možná vznikl podle množství nádobí, které pokrývá každý centimetr jídelního stolu.

Důležitý je chléb

Na stole vždycky najdete několik druhů chačapuri, mívají tvar lodičky a jsou plněné různými sýry. Chlebové placky lobiani jsou podobné, ale namísto sýra obsahují fazole a dále slaninu a koření.

Kubdari je zase kvašený chléb plněný masem, ať už jehněčím, kozím nebo vepřovým,  a tradičně se do něj přidávají listy konopí. I tady můžete ochutnat lavaš, se kterým jste se možná setkali, pokud jste byli v Turecku. Je to nekvašený tenký plochý chléb pečený na stěnách rozpálené hliněné pece.

Čím si připít?

Často se pije gruzínské víno, které má dlouhou historii. Vyrábí se již více než 8000 let. Tradičně se používaly terakotové nádoby, které byly zakopány pod zemí, a v nich se fermentovala šťáva z hroznů.

Taková vína jsou čistě přírodní bez přidaného cukru a dalších látek, ale mají pro nás nezvyklou chuť. Dnes můžete ochutnat vín celou řadu, včetně těch kvašených. Za nejlepší je považováno červené z odrůdy Saperavi.

Pokud chcete něco ostřejšího, dejte si vinnou brandy s názvem čača, která by se dala připodobnit asi k italské grappě, a místní věří v její léčivé účinky.