Na rozdíl od vyhlazovacích táborů v Německu nebyla v gulagu prvotním cílem smrt vězňů, ale otrocká práce. Díky ní bylo totiž možné i v nehostinných podmínkách těžit nerostné bohatství nebo budovat obří stavby, a to v minimálním čase. V jakých podmínkách museli vězni pracovat?
Pracovní tábory vzniklé v Sovětském svazu patřily pod oddělení tajné policie. Otcem sovětských pracovních a koncentračních lágrů na převýchovu, práci a likvidaci třídních nepřátel se stal vůdce proletariátu Vladimir Iljič Lenin na samém počátku budování státu.
Největšího rozmachu se dočkaly za Stalinovy vlády. Oficiálně byla jejich správa zrušena v lednu 1960, ve skutečnosti ale existovaly až do konce komunistického režimu.
Třídní nepřátelé
Gulagy se zřizovaly od roku 1918 pro odpůrce sovětské moci, ale i pro pachatele kriminálních činů a mentálně postižené obyvatele. Během celé existence Sovětského svazu takto vzniklo 476 táborových komplexů, ke kterým byly přidruženy tisíce dalších.
Projekt pracovních táborů po celém severu země vypracoval v roce 1929 Naftalij Frenkel a osobně ho předložil Stalinovi, čímž získal jeho souhlas.
Od přelomu 30. let v nich byly internovány zejména oběti politických čistek a také zemědělci odmítající kolektivizaci.
Mráz na Sibiři
Gulagy vznikaly cíleně na velmi nehostinných místech, stovky kilometrů od civilizace, odkud se nedalo kamkoli utéct.
Vězni se často zneužívali k naprosto šíleným projektům, jako byly stavby plavebních kanálů nebo železničních tratí, na kterých se nikdy nejezdilo. Prošli jimi nejen Rusové, ale také mnoho osob jiných národností včetně tisíců Čechoslováků.
![Gulagy vznikaly po celém území Ruska.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/03/1-26-768x543.jpg)
Tábory smrti
Podmínky v táborech se lišily nejen podle místa, ale také v průběhu času. První z nich vznikly na Soloveckých ostrovech v Bílém moři, později pak v evropské části Sovětského svazu a podél trati Bajkal–Amur.
Vzhledem k organizační volnosti záleželo i na táborových velitelích, jak život ve věznicích vypadal. Někteří byli liberálnější, jiní spíše krvelační sadisté, kteří si libovali v ponižování vězňů.
Lidé umírali zpravidla v důsledku nemocí, umrznutí nebo hladu, přičemž se jim nedostávalo ani základní zdravotní péče.
Vězni museli velmi často pracovat až 16 hodin denně s minimem stravy, bez nářadí, zkušeností a za daných podmínek i byly určovány i nesplnitelné normy.
Stalinova hrůzovláda
Největšího rozmachu zaznamenaly gulagy v období Stalinovy vlády, kdy tábory prošlo nejméně 8 milionů lidí. Podle amerického historika Roberta Conquesta dosáhl počet lidí v táborech v roce 1948 asi 10 milionů a před Stalinovou smrtí téměř 13 milionů.
Někdy se k nim ale připočítávají i lidé žijící ve vyhnanství. Ti však nežili v táborech a jejich životní podmínky byly mnohem lepší.
Nejen Rusové
V gulazích se ocitli i lidé mnoha dalších národností, nejen Rusové. Po rozdělení Polska v roce 1939 docházelo k masovým deportacím Poláků, kteří se ocitli na územích okupovaných Sovětským svazem.
Do gulagů bylo odvlečeno také asi 300 000 Maďarů, přičemž polovina z nich se nevrátila zpět. Zřejmě poslední maďarský vězeň, válečný zajatec z druhé světové války András Toma, byl z gulagu propuštěn až v roce 2000.
![Do táborů se zavírali hlavně](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/03/2-29-768x534.jpg)
Celé rodiny
Do sovětských lágrů byly posílány i celé rodiny. Postupně tak vznikaly speciální tábory pro ženy a děti do dvou let. Ženy totiž ve vězení často otěhotněly v důsledku znásilnění, ale také kalkulu – ženy pak měly lehčí práci a dostávaly i lepší jídlo.
Po porodu mohly matky navštěvovat své děti jen každé 4 hodiny na 15 minut, aby je nakojily. Další kontakt byl přísně zakázán. Když pak splnily svou mateřskou povinnost, děti jim odebrali a odeslali do dětských domovů. Málokdy se stalo, že by své dítě ženy vypátraly.
![Tábory vznikaly daleko od civilizace.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/03/3-28-768x520.jpg)
Vězení pro děti
Ani samotné děti neměly na růžích ustláno. Vznikaly i speciální dětské tábory. Život v nich byl krutý, vychovatelky je budily bitím a kopanci nebo nadávkami. Často je koupaly v ledové vodě.
Při jídle jim přivazovaly ruce ručníkem k židli a v rychlém tempu krmily horkou kaší. Přísně zakázáno bylo brát děti do náruče nebo se jich dotýkat. V jednom sirotčinci se muselo 48 dětí dělit o 7 postelí, zatímco ostatní spaly na podlaze.
Děti proti rodičům
Kromě příšerných podmínek byly navíc děti politických vězňů zpracovávány propagandou. Dozorci jim vtloukali do hlavy, že jejich rodiče patří mezi nepřátele lidu, a kdyby si pro ně někdy přišli, museli s nimi odmítnout žít.
V roce 1935 pak byl schválen zákon, podle kterého byly děti už od 12 let trestně odpovědné. Při výsleších s nimi proto zacházeli stejně jako s dospělými.
![Do gulagů se deportovali i lidé jiných národnostní.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/03/4-8-768x432.jpg)