Ač pochází z chudé benátské rodiny, dostalo se Isabelle, rozené Canali, výtečného vzdělání. Ovládá plynně několik jazyků, což se jí bude později v její herecké profesi hodit. K divadlu se dává ve 14 letech.

Tehdy se stává členkou souboru I Gelosi, což lze přeložit jako Žárlivci.

Herci se v zákulisí dohadují o nadcházejícím představení a už vyrážejí na scénu. Commedia dell´arte, která v 16. a 17. století dobývá nejen Itálii, je o improvizaci. Herci znají jen osnovu děje, repliky jsou autentické a často reagují na nálady v publiku.

To, co je zde pevně dané, jsou však postavy a jejich charaktery. Isabella (1562–1604) obvykle ztvárňuje postavu označovanou jako Innamorata – Milenka. Ta je se svým partnerem základem her commedie dell´arte.

Jejich lásce jsou totiž kladeny ze strany dalších postav překážky a jiné jim zase pomáhají, aby vše nakonec dopadlo dobře.

Spokojí se jen s tím nejdražším

Isabela se chystá na svou roli zamilované krasavice. Obléká se do šatů z nejdražšího hedvábí, které jsou výkřikem poslední módy. Právě její oděv bude pro diváky v podstatě důkazem, že zavítali na představení skutečných profesionálů, nikoli žádných amatérů.

Honosné oděvy si postavy u I Gelosi mohou dovolit, protože společnost sponzoruje hned několik aristokratických rodů ze severní Itálie.

Nudná nebude

Na rozdíl od jiných postav commedie dell´arte nenosí Innamorata masku. Isabella si tak na tvář nanáší jen silnou vrstvu make-upu. Svůj oděv ještě dozdobí nápadnými šperky. V hlavě už si přehrává svou nadcházející roli.

Na pódiu musí být elegantní a něžná, o jejích citech nesmí divák pochybovat. Ona sama se ale snaží své postavě dát ještě víc, nechce, aby byla nudná, a dodává jí oproti zvyklostem v commedii dell´arte na bystrosti a vtipu.

Razí jí pamětní minci

Smrt Isabellu dostihne po potratu osmého dítěte. Choť je jejím skonem tak zlomen, že společnost I Gelosi rozpouští. Na Isabellinu počest je vydána pamětní mince s její podobiznou a napříště jedna z postav milenky v commedii dell´arte ponese její jméno.

O jejím věhlasu nejlépe svědčí příhoda, kdy francouzská královna Marie Medicejská (1575–1642) poznamenala, že už se těší na vystoupení „herečky Isabely a jejího souboru“.

(Zdroj: HISTORY revue)