Zpupní Babylóňané se rozhodli, že postaví obrovskou věž, jejíž vrchol bude sahat až do nebe. To se však Hospodinovi pranic nelíbilo. Nejen, že nechtěl špičku nějaké cizí věže ve svém příbytku, ale urazila ho i drzost lidí. A tak jim na oplátku zmátl jejich jazyky. Čímž otevřel pole působnosti pro lektory jazykových škol.
„Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní. Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“ Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“
Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země.“ Tolik kniha Genesis.
Upřímně, od Hospodina to nebylo moc pěkné, že udělal v jazycích takový nepořádek. Mnoho námahy by se bývalo ušetřilo a mnoho studentů by nevyletělo od maturit. Avšak, v mnohých případech i lidé stejného jazyka si nejsou schopni porozumět…
Bible praví, že když Bůh stvořil člověka, nevdechl mu jen život, ale dal mu i jazyk. Člověk se tak nemusel učit mluvit, řeč pro něj byla naprosto přirozenou záležitostí. Vznik jazyka se snaží vysvětlit i řada mýtů jiných národů. Podle některých indiánských kmenů byla například řeč člověku seslána skrze ohromné ptáky.
Zjistit jak, kdy a kde přesně jazyk vznikl, je nadmíru obtížný úkol. Tzv. interjekční teorie předpokládá, že na počátku lidské mluvy bylo cosi na způsob citoslovcí. Úlek, údiv, strach, bolest, to vše předci člověka zřejmě dokázali doprovodit zvukovým projevem. Jiná teorie tvrdí, že prvotní skřeky byly prostředkem komunikace při spolupráci.
Ve vývoji nejen jazyka byla zásadním okamžikem chvíle, kdy se předek člověka postavil na zadní a rozhodl se na nich už zůstat. Fosilní nálezy ukazují, že chůzi po dvou občas zvládal i australopithecus afarensis, avšak definitivně se začal vzpřimovat až homo habilis, který po planetě běhal před 2,3 až 1,4 miliony let.
Postupné napřimování se mělo pro pradávné tvory řadu důsledků. Pro budoucí lidstvo byla podstatná transformace lebeční části, která poskytla větší prostor pro vývoj mozku. Ten udělal ohromný skok vpřed, když se jeho objem během relativně krátké doby zdvojnásobil. Bez rozšíření působnosti mozku by řeč nemohla vzniknout.
Podle jedné z teorií, kterou proslavil především antropolog Charles F. Hockett (1916–2000), měl vznik artikulovaných zvuků několik příčin. První byla změna klimatu v třetihorách, která mnohé pralesy proměnila v savany. Hominidé tedy již nemohli lézt po stromech. Ať se člověk vzpřímil právě z těchto důvodů či ne, uvolnil si ústa, která předtím sloužila i jako nástroj k přenášení věcí. Zároveň předci člověka začali ztrácet svou srst. Do té doby dýchali rychle, podobně jako chundelatí psi. Nyní se dech zpomalil a dýchací soustava získala kapacity pro další využití. A v neposlední řadě je podle Hocketta při vzniku jazyka důležitý určitý způsob komunikace v tlupě během lovu.
Zároveň muselo dojít ke změnám v měkkých tkáních, odkud je řeč vydávána. Jedním z fyzických znaků, které u člověka souvisí s jazykem, je nízko položený hrtan, který znemožňuje zároveň jíst a dýchat, avšak nechává dostatek prostoru pro hltan, jenž pomáhá tvořit lidské hlásky. K poklesu hrtanu dochází během života dvakrát, poprvé asi po 18 měsících života, proto kojenci mohou současně sát i dýchat, podruhé pouze u chlapců v souvislosti s nástupem puberty.
Ovšem, právě fakt, že jazyk vzniká v měkkých tkáních, je prakticky nemožné určit okamžik vzniku jazyka. Měkké orgány na rozdíl od kostí nezanechávají stopy, takže archeologové i lingvisté mohou vycházet jen z nepřímých zjištění. Odhady vzniku jazyka se tak dosti rozcházejí od doby před sta tisícem let až do doby před milionem let. Přece jen však, až v době před stem tisícem let byly mozky lidí již natolik vyvinuté, aby tak obtížný úkol, jakým zvládnutí jazyka bylo, zvládly.
Facebook
Twitter
Google+
RSS