Hřbitov v městečku La Noria: Místní se mu vyhýbají obloukem

Chce to opravdu hodně velkou fantazii, představit si ve všech těch polorozpadlých obvodových zdech a dírách v zemi obraz vzkvétajícího hornického městečka, kde kdysi tepal život ve velkém. Leč La Noria v severním Chile na přelomu 19. a 20. století takové skutečně je. Dnes už tu ale sídlí jen strach, a to hlavně z místního hřbitova.

Vypadá jako obrovská prašná louka s kříži místo květin, vytvářející v horkém chilském slunci zlověstný stín. O nějakých náhrobních kamenech nebo tabulkách se jmény nemůže být ani řeč. O ty se postarají nemilosrdné přírodní podmínky spolu s lidskou hrabivostí. Zlomyslný vítr a vykradači hrobů svléknou tohle místo doslova do naha. Dřevěné rakve vykukují z neúrodné půdy jako houby po dešti. A v nich vystaveno na odiv to, co se obyčejně do rakví dává – vybělené kosti prosvítající mezi rozpadajícími se prkny. Jinde víko chybí úplně a před zkoprnělými návštěvníky se tak nebožtík, či to co z něj zbylo, vystavuje v celé své kráse. Další nepokoj zasévá do jejich srdcí pohled na velikost ostatků, patřící často těm nejmenším. Takových je tu nepočítaně. Stovky dětských hrobů, připomínající, že život v La Noria nebyl žádná pohádka.

Hranice symbolizovaná zdí

Skončit pod jedním ze zástupů křížů není žádný problém. Náročná těžba ledku, odehrávající se výhradně na povrchu, pod neustálým dohledem žhavých slunečních paprsků, sem dodává nové nájemníky rychleji než Stalin své odpůrce do gulagů. Život horníka tu má pramalou hodnotu. Když jeden podlehne v nelidských podmínkách vyčerpáním, nastoupí na jeho místo jiný. Otrok jako otrok. Tak se hřbitov rozrůstá do obludných rozměrů. S mrtvolou se navíc funebráci nemusí tahat daleko. Ledek se totiž doluje hned vedle, a tak hranici mezi životem a smrtí tvoří jen jeho obvodové zdi. Obří díry, zůstávající v zemi po těžbě, tu fungují jako hrozivé memento starých časů.

Doslova město duchů?

Ačkoliv už samotný pohled na ponurý komplex stačí k tomu, aby se tlukot srdce zrychlil, vlasy na hlavě vstaly a mráz se proběhl po zádech, další esence strachu dodávají strašlivé pověsti o zbloudilých duších horníků. Těžko říct, kolik z povídaček o podivných šourajících se stínech, krocích a hlasech pochází ze strachem podrážděných myslí a kolik má alespoň trochu reálný základ. Pravdou je, že elektronika tu dobrodruhům pravidelně z nevysvětlitelných důvodů vypovídá službu. Obyvatelé nejbližšího většího města Iquique mají za to, že La Noria je „nemocné“ – až příliš nasáklé dávným lidským utrpením.