Jak na křivé zuby? Rovnátka nosila i Kleopatra

Rovnátka rozhodně nejsou výdobytkem moderní civilizace! Hezčí úsměv si s nejrůznějšími korekčními pomůckami snaží vykouzlit již řada starověkých národů. A tak můžeme na jejich mumiích i dnes najít zuby omotané drátky

Egypťané například používají tenké pásky ze zlata, kterými si křivé zuby připevňují k těm rovným. A jednou z pacientek s nedokonalým chrupem je údajně i Kleopatra (69–30 př. n. l.). Římané se zas zlatými drátky snaží přiblížit zuby s velkými mezerami a zajímavou technikou přispějí i Etruskové, kteří pohřbívají své mrtvé se zvláštním aparátkem připomínajícím chrániče do úst. Proč?

Aby jim krásné zuby vydržely i v posmrtném životě, protože jinak by měly tendenci se hroutit.

Zlatými drátky či páskami si nedokonalý chrup snaží vylepšit Egypťané i Římané.

Zmáčkněte to prstem!

Že si archeologové funkci těchto nálezů nevykládají špatně, dokazují i záznamy dávných myslitelů. O zubních vadách a rovnání chrupu se zmiňují již Řekové Hippokratés (460–370 př. n. l.) a Aristoteles (384–322 př. n. l.), Říman Aulus Cornelius Celsus (25 př. n. l.–50 n. l.) zas navrhuje rovnat křivé zuby tlakem prstů. Doba středověku poté moc nálezů nepřináší.

Na skutečný pokrok si nejspíš lidé musí počkat až do 18. století, kdy na scénu přijde slavný „otec stomatologie“, francouzský lékař Pierre Fauchard (asi 1678–1761)! Ten ve své knize Dentální chirurgie věnuje rovnání zubů celou kapitolu. Popisuje v ní zařízení zvané „Bandeaou“, plátek z drahých kovů, určený k rozšíření zubního oblouku, když je chrup příliš natěsnaný.

Metodu dotáhne k dokonalosti jeho krajan Etienne Bourdet (1722–1789).

„Aby se zuby srovnaly snáze a rychleji, vytrhneme některé stoličky!“

Rierre Fauchard se rovnání zubů podrobně věnuje ve své knize Dentální chirurgie.

Věda „made in France“

„Drátek musí mít tvar půlkruhu a přidá se přímo na zuby, které se budou rovnat podle něj.“ Tak nějak si to představuje další Francouz Christophe-Francois Delabarre (1787–1862). Jeho vynález z roku 1819 je považován za skutečného předchůdce dnešních fixních rovnátek.

Zhruba o dvě desetiletí později se objevují i rovnátka snímatelná a v roce 1841 opět zubař ze země galského kohouta Pierre-Joachim Lefoulon poprvé použije slovo „ortodoncie“. Rodí se skutečná nová věda a zároveň i řada novinek.

Například elastická rovnátka z pružných gumových pásků.