Dobývat nová teritoria je spíše výsadou živočichů. Šířit se do nových lokalit a obsazovat je však může i rostlinstvo. Samosprašné rostliny mají nespornou výhodu!

V důsledku lidské činnosti se více než 13 000 druhů rostlin dostalo mimo oblast svého původu, kde nyní rostou a rozmnožují se volné přírodě. Některé z těchto druhů se nekontrolovatelně šíří, stávají se invazními a ohrožují místní ekosystémy.

Z toho důvodu je důležité nalézt vlastnosti, které by umožnily předem odhadnout, zda je rostlina potenciálně nebezpečná, nebo ne. Jednou z takových vlastností, o níž se v tomto ohledu často hovoří a píše, je schopnost samoplození.

Evoluční výhoda

Rostliny, které k oplození nepotřebují partnery či opylovače, mají větší šanci zdomácnět v oblastech, kde nejsou původním druhem.

Ukázala to vědecká studie, která vznikla pod vedením ekologů Mialy Razanajatovo a Marka van Kleunena z Universität Konstanz v Německu.

Podílel se na ní také Petr Pyšek z Botanického ústavu České akademie věd a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Autoři studie získali z literatury údaje o rozmnožovacích systémech celkem 1752 rostlinných druhů a propojili je s daty o celosvětovém rozšíření naturalizovaných (zdomácnělých) druhů obsažených v databázi Global Naturalized Alien Flora database (GloNAF).

Většina rostlin je oboupohlavní, na téže rostlině se vyskytují jak samčí, tak samičí pohlavní orgány, a k oplození tedy není třeba další jedinec. Mezi krátce žijícími druhy, jako jsou jednoletky, je schopnost samooplození častější než u druhů žijících déle.

Tato vlastnost, stejně jako délka života, může přispět nejen ke schopnosti naturalizace, ale také k šíření v oblasti původu, a tedy k většímu původnímu areálu.

Dosud nebylo jasné, jaký je skutečný vliv schopnosti samooplození na pravděpodobnost šíření v nových lokalitách.

Rozklíčování nejasných vztahů

Ekologové zjišťovali pomocí statistických metod, zda je vliv samoopylení na naturalizaci přímý, nebo nepřímý.

„Pokud by byl pouze nepřímý, znamenalo by to, že tato vlastnost sama o sobě s pravděpodobností naturalizace příliš nesouvisí a nemá vlastně příliš velkou vypovídací hodnotu z hlediska určení, které druhy mohou být potenciálně rizikové,“ říká Petr Pyšek, jeden ze zakladatelů databáze GloNAF.

Výsledky studie ukázaly, že vztah mezi schopností samoopylení a naturalizací je skutečně pouze nepřímý, projevuje se prostřednictvím délky života rostliny a velikosti původního areálu.

Do kolika oblastí světa se druhu podaří proniknout, je však schopností samoopylení podpořena přímo.

„Pokud druh nepotřebuje partnera či opylovače, aby se mohl pohlavně rozmnožovat, je pro něj snazší šířit se do nových oblastí,“ uzavírá Jan Pergl z Botanického ústavu Akademie věd České republiky, druhý z českých autorů studie.