V Česku funguje více než 150 provozuschopných zimních stadionů. Jeden zimní stadion tak připadá průměrně na 71 301 obyvatel. V celkovém počtu krytých stadionů zaujímáme osmé místo na světě. Údržba ledové plochy se u těch větších stadionů pohybuje mezi dvěma až třemi miliony ročně.
Ledová plocha se na zimních stadionech vyrábí vždy na jednu sezonu. Začíná se koncem července až začátkem srpna. Zhotovit novou plochu trvá asi týden. Základem je betonový podklad, který se musí náležitě zchladit. Postupně po několika vrstvách pak vyrobí ledaři celou hrací plochu.
Důležité je, aby při první pokládce byl beton absolutně čistý, protože v opačném případě by led k podkladu špatně přilnul. Na beton přijde první vrstva ledu, která je následně natřena bílou barvou, podobnou té, jakou si doma malujeme stěny. Na barvu se pokládá další vrstva ledu až do celkové výšky 15 milimetrů.
Pak nastupují ledaři s dalšími speciálními barvami, štětkami a válečky a kreslí potřebné čáry a kruhy označující jednotlivá hrací pásma a body pro vhazování.
A opět se nanáší led, asi čtyřcentimetrová vrstva.
Díky, rolbo, za rovinu
Pro výslednou kvalitu ledu jsou nejdůležitější rozvodné trubky pod betonem. Těmi proudí směs, která led ochlazuje na teplotu cca -5,5 °C. Srdcem stadionu, které najdeme v jeho podzemí, se tak stává kompresorová stanice s nádržemi chladicí směsi. Při každé další úpravě plochy, například po tréninku, je v akci rolba. Tu vynaleznou v počátcích 40.
let minulého století v Jižní Kalifornii italští bratři Frank a Lawrence Zamboniové. Hledají rychlejší způsob, jak zbrousit led na jejich hřišti, a napadne je problém řešit zavěšením škrabky za traktor. U nás se ještě v 60. letech používají obyčejné dřevěné saně se sudem, z něhož hadičkou vytéká voda. Za saněmi se vleče pytlovina, která led uhladí.
Sníh předtím odklidí zaměstnanci dřevěným hrablem.
Facebook
Twitter
RSS