Své dětství strávil Jan Lucemburský zřejmě u francouzského královského dvora, snad tu byl vychováván, možná tu jen často pobýval. Informace o této etapě králova života jsou velmi skromné.

Dosud vřelé vztahy mezi francouzskou korunou a lucemburskými hrabaty však načas ochladnou po usednutí Jindřicha VII. na říšský trůn. Ani Jan jako český král nemá zpočátku svého panování čas prohlubovat kontakty s Paříží.

Ve 20. letech 14. století se to ale změní. V roce 1322 se francouzský král Karel IV. Sličný (1294–1328) žení s Janovou sestrou Marií Lucemburskou (asi 1305–1324).

O rok později míří do města nad Seinou na výchovu Janův nejstarší syn Václav (budoucí Karel IV. 1316–1378)…Zakrátko se stane ženichem Blanky z Valois (1317–1348), sestry Filipa VI. (1293–1350), který v roce 1328 usedne na francouzský trůn.

Nechybějí vinné sklepy

Právě on v roce svého nástupu k moci věnuje k užívání svému blízkému příteli a rádci Janu Lucemburskému honosný pařížský palác, známý jako Maison de Nesle nebo též Hôtel de Bohême.

Nalézá se na pravém břehu řeky Seiny poblíž Louvru mezi branami Saint Honoré a Montmartre – v místě, kde dnes stojí objekt Obchodní burzy. Sídlo z královského majetku splňuje všechny středověké představy o luxusním bydlení. Stavba má tři podlaží.

„Přízemí zaujaly vinné sklepy, sklady na potraviny a kuchyně,“ líčí Benešovská. Kromě toho jsou zde také různé dílny, v některých se vyrábějí tapiserie, v dalších se šije prádlo. Na přízemí navazují dvě patra určená majiteli k obývání.

V podstatě kopírují stejné uspořádání místností. „Velký sál, přijímací pokoj, komnata, garderoba, kabinety a kaple,“ popisuje Benešovská. Oba duchovní prostory jsou bohatě zdobené, na jejich klenbách září hvězdy a rodové znaky.

Velkými okny z obytných prostor je půvabný výhled do centrální zahrady s bazénem a vodotryskem uprostřed.

Věnuje ho dceři

28. července 1332 vdává Jan Lucemburský svou dceru Bonu (též Jitku; 1315–1349) za syna Filipa VI. a dědice francouzské koruny Jana (pozdější Jan II.; 1319–1364).

Právě tato dáma, která bývá považována za pramáti rodu Valois, později od otce získává Hôtel de Bohême. Od ní se pak honosný palác vrací zpět do rukou francouzských panovníků.