Učenci již dlouho diskutují, kolik z textů Starého zákona bylo sepsáno před zničením Jeruzaléma a Judského království novobabylonským králem Nebukadnesarem II. (vládl asi 605 – 562 př. n. l.) v roce 586 př. n. l.

Nová studie přináší empirické důkazy o všeobecné gramotnosti na konci Judského království a posouvá dobu vzniku klíčových částí Starého zákona až k roku 600 př. n. l.

Archeologové se při výzkumu spojili s týmem matematiků z Tel Aviv University pod vedením matematičky Shiry Faigenbaum-Golovinové.

 Její tým pomocí nejmodernějšího počítačového zpracování obrazu a nástrojů strojového učení analyzoval 16 nápisů, které byly nalezeny při archeologickém výzkumu pouštní pevnosti Arad ležící na západ od Mrtvého moře.

Nápisy, které byly napsány inkoustem na keramické střepy, tvořily korespondenci týkající se vojenských záležitostí a byly datovány až k roku 600 př. n. l.

Podobné popsané keramické střepy byly nalezeny i v dalších judských pevnostech. Většina nápisu se týkala světských záležitostí, jako jsou objednávky komodit nebo armádních jednotek. Jednalo se tedy o běžnou praxi.

V tomto případě šlo o vojenské příkazy týkající se pohybu vojsk a rozdělení vína, oleje a mouky mezi muže. Jeden nápisů přitom zmiňuje krále judského a další píše o „domu YHWH“, čímž odkazuje na chrám v Jeruzalémě.

Vědci se nicméně nezabývali jejich obsahem, ale zaměřili svou analýzu na to, kdo tuto korespondenci napsal. Zjistili, že se jednalo o šest jedinců různých vojenských hodností.  Tón a povaha příkazů přitom vylučují, že by je napsali profesionální písaři.

Vzhledem k odlehlosti pevnosti Arad, malé posádce, která zde byla umístěna, a krátkému časovému úseku, kdy byly texty napsány, výsledky naznačují vysokou míru gramotnosti v rámci celého správního aparátu Judského království. Čtení a psaní tedy v té době nemohlo být omezené pouze na úzkou elitu.