Jako chladné srdce tepe uprostřed kontinentu. Opředené legendami o již zaniklé civilizaci či hrobě slavného vojevůdce Čingischána (1162–1227). Jaký je příběh nejtajemnějšího jezera Kyrgyzstánu a druhého největšího horského jezera světa?
Asi 2000 kilometrů vzdušnou čarou leží Kyrgyzstán od nejbližšího moře. V jeho severní části, v nadmořské výšce 1600 m, se ale nachází jezero, které rozbouřené mořské hladině směle konkuruje. Jmenuje se Issyk-kul a hrdě se pyšní na sedmém místě žebříčku nejhlubších jezer světa. Vyniká hloubkou 668 metrů, kterou v dobách sovětského impéria využívají inženýři k testování ponorek.
Působivé jsou i jeho rozměry, které činí 180 km na délku a 60 km na šířku. Gigantické vodní nádrži v protáhlé kotlině lemované zasněženými hřebeny zajišťuje vodní doping 50 říček, pokud se připočtou i zdejší potoky, číslo hravě překročí hranici sta. V zimě, jako jedno z mála jezer, nezamrzá, což vábí na desetitisíce vodních ptáků, kteří na jeho hladině přezimují.
K jejich smůle si ale po celý rok Issyk-kul udržuje také příjemně slanou chuť.
Zdejší salinita se však pohybuje pouze v hodnotách 6 gramů soli na litr vody, zatímco u mořské vody je to 35 gramů na litr vody.
Odpočinek apoštolův i bájné město
Mnohem víc než sůl ale turisty vábí spletitá síť legend. Píše se rok 1375, když neznámý španělský autor smolí do své kroniky neuvěřitelný příběh. Daleko za hranicemi jeho země, v jezeře jménem Issyk-kul se podle jeho informací nachází tajemný arménský klášter s ostatky svatého Matouše. Ten má po smrti Ježíše Krista šířit učení v Africe.
Když umírá, přenesou studenti jeho ostatky k jezeru, aby ho následně uložili pod poklidnou vodní hladinu. Podobně laděný je i příběh o starobylém městě, mnohonásobně větším než Řím, které údajně jezero navždy pohřbí. Za stavbou má stát kočovný národ Skytů, který má ve starověku pod palcem celou Asii.
Domněnkám v posledních letech nahrávají objevy vědců, kteří narážejí na neznámé rozvaliny.
A hle, Čingischán!
Největší senzace je však spojená s geniálním vojevůdcem a známým svůdcem Čingischánem. Podsaditého velikána s řídkým knírkem má údajně jeho syn Čagataj (1183–1242) nechat pohřbít právě na dně jezera, ke kterému otec s chutí upíral zrak. Při přípravě chánovy poslední cesty má tělo nejprve nechat nabalzamovat, následně místní zotročit k výrobě voděodolné rakve.
Jakmile jsou ostatky uloženy do speciální schránky, jsou místní přinuceni zaházet vchod kameny a pískem. Když mají hotovo, dostávají za úkol vykopat pořádně hluboký kanál, díky kterému jeskyni navždy sevře voda. Aby se chudina nepokoušela k tělu a především k rodinným pokladům dostat, je všem „otrokům“ pro výstrahu setnuta hlava. I tak si ale příběh žije vlastním životem.
Tomu, že jezero mohlo sloužit jako pohřebiště, nahrává také objev z roku 1962, kdy archeologové objeví masový hrob s 200 bezhlavými kostrami.
Facebook
Twitter
RSS