Prožije prý to nejpozoruhodnější dětství, jaké může dítě mít. Plaví se po mořích s drsnými námořníky, loví s nimi žraloky i velryby, učí se správně po námořnicku klít.
Když v roce 1929 své vzpomínky na dětství sepíše, stává se kniha jednou z největších předválečných senzací a vzápětí jedním z největších literárních skandálů.
Dětství mezi mořskými vlky
Joan Lowellová (1902–1967) vzpomíná, že jí nebyl ani rok, když se škuner Minnie A. Caine jejího otce, kapitána Nicholase Wagnera, stal její „kolébkou o čtyřech stěžních, která mě houpala nad hlubinou mořskou vytrvaleji než nejtrpělivější matka“. Až do 17 let vyrůstá na lodi mezi drsnými námořníky.
Spí v houpací síti, plavat ji učí tak, že ji hodí do vody, a jak roste, učí se být správným námořníkem. „Naučila jsem se zacházeti s plachetním pasem a říditi kormidlo, plivati obloukem proti větru, přijímati výprask bez kvičení, bráti život, jak právě běžel, a nefňukati.“ Dokáže harpunovat velrybu i čtyři minuty klít, aniž by opakovala jediné slovo.
Často hraje s posádkou svlékací poker, prodává domorodcům cetky, pomáhá s amputací nohy raněného námořníka a o ženské anatomii se dozví, když uloví a rozpárá břicho samici žraloka.
Přežije ztroskotání, plave téměř pět kilometrů ke břehům Austrálie a ještě se přitom snaží zachránit tři koťata.
Během týdne je z knihy hit
Facebook
Twitter
RSS