Kalifornská zlatá horečka: Zavírali si zlatokopové do stanů hady?

„Ty malé potvory,“ rozčiluje se jeden ze zlatokopů, když se nožem snaží zbavit vší a blech. Nemyl se už celé týdny. Pak si položí hlavu na své boty místo polštáře a vyčerpaně zavře oči. Ale co na tom všem záleží? Brzy jistě najde tolik zlata, že se stane boháčem!

Za chladného lednového rána roku 1848 se americký tesař John Wilson Marshall (1810–1885) prochází podél kalifornské řeky American v údolí Sacramenta. Jako každé ráno i dnes musí zkontrolovat náhon pily, kterou vybudoval pro Johna Suttera (1803–1880), švýcarského přistěhovalce a majitele rozsáhlých pozemků ve zdejší krajině. Marshall se náhle zarazí. Co se to tam v korytě na dně třpytí?

„Vždyť to je… zlato!“ vykřikne překvapeně.

Novodobí křižáci

Celý vyjevený a promáčený přiběhne za Sutterem. Je tak rozrušený, že ho jeho zaměstnavatel uvítá s puškou v ruce, protože se domnívá, že jde o nějakou výtržnost. Když spatří blýskavý valoun, odloží zbraň a nevěřícně na něj hledí. Zkusí test s kyselinou dusičnou i test hustoty. „Je to opravdu zlato, dokonce má 22 karátů!“ vydechne. Zpráva se šíří rychlostí blesku.

Nález zlata rozpoutá cosi, co americký historik Theodore H. Hittell (1830–1917) později nazve jako „největší pohyb obyvatelstva od časů křížových výprav“.

Odhaduje se, že sem dorazí celkem na 300 000 mužů, žen i dětí a během prvních let vytěží až 370 tun zlata.

Hroby nikdo nekope

Není to ale zadarmo. O hygieně nemůže být ve zlatokopeckých táborech ani řeč. Třeba i měsíc pracují muži v jednom oblečení, myjí se zřídka a společnost jim dělají velké a agresivní krysy, kterých se marně snaží zbavit tím, že do svých stanů zavírají přes den hady a divoké kočky. Muži umírají ve velkém. Jejich mrtvoly ostatní nechávají napospas hyenám.

Kopání hrobů totiž nepřichází v úvahu – co kdyby se náhodou narazilo na zlatou žílu? Zlatokopové proměňují celou krajinu. San Francisco se z malé osady proměňuje ve velkoměsto, po celé Kalifornii se budují kostely, školy, železnice. Zato indiánům nastávají zlé časy.

Odhaduje se, že v letech 1848–1868 v následku velké migrace přistěhovalců umírá až 100 000 domorodců.