Jakou jistotu mají všichni obyvatelé severní polokoule? Pokud není úplně zataženo, každý večer vyjede na oblohu Velký vůz! Chcete o něm zjistit něco víc, než otočíte oči k nebi?
Nejvyšší bůh Zeus se zakouká do krásné princezny Kallistó. Násilím se jí zmocní a narodí se jim syn Arkas. Diova žárlivá manželka Héra to však neunese a promění Kallistó v medvědici. Do konce života má bloudit po lesích!
Jednoho dne však medvědici potká Arkas. Svou matku pochopitelně nepozná, napřáhne oštěp a chystá se ji zabít. Když to zmerčí Zeus, vyděsí se a Arkase promění v medvěda také. A oba poté přenese na oblohu!
Podle jednoho z příběhů se stane Kallistó souhvězdím Velké medvědice a Arkas souhvězdím Malého medvěda. A co Héra? Té se to příliš nezamlouvá, proto nechá oba medvědy bez odpočinku kroužit kolem severního pólu…
Naběračka, rakev i sedm volů
Staří Řekové patří k vášnivým pozorovatelům hvězd. Věří, že souhvězdí vyprávějí příběhy, předávají moudrosti či varování bohů. Již řecký astronom Ptolemaios (asi 85–168) ve svém hvězdném katalogu popisuje 48 z dnes známých souhvězdí a Velká medvědice je jedním z nich.
Ani jiným národům však výrazná soustava hvězd neunikne. A každý v nich vidí něco jiného! Medvěda si představují Sumerové, Babyloňané či Peršané, Arabové vidí rakev, za níž kráčí tři plačící ženy, Egypťané býčí kýtu a Římané sedm zapřažených volů.
Indiáni a dnes i Američané vidí podběrák či naběračku, my máme samozřejmě Velký vůz. Ten však, podobně jako některá z dalších podobenství, není celým souhvězdím. Jde pouze o asterismus – skupinu sedmi výrazných hvězd, které jsou součástí Velké medvědice.
Převrácené hodiny
Abychom ho zahlédli, musíme být na severní polokouli! Přesně na rovníku nám z očí nezmizí, vidět je ještě asi na 30° jižní šířky, pak už se začnou některé hvězdy ztrácet.
Zato v našich končinách si ho užijeme dosytosti – jako tzv. souhvězdí obtočnové či cirkumpolární nám celý rok nezmizí z očí! Nejjasnější a nejkrásnější je však na jaře, právě v dubnu se nám vůz prohání přímo nad hlavou. Někdy jede pěkně rovně, někdy se sesune na bok a občas i převrátí vzhůru nohama.
Poloha se mění nejen v průběhu roku, ale i během jedné noci, neboť vlivem zemské rotace se vůz otočí každý den okolo severního pólu. Někdy se mu také říká „hvězdné hodiny“, i když se tedy točí proti směru ručiček.
Někdo na něj šlápne!
Nic stálého ve vesmíru není. Britský astronom Patrick Moore (1923–2012) načrtne ve svém hvězdném průvodci Guide To The Stars podobu Velkého vozu před 200 000 let, a nejspíš byste ho ani nepoznali! Jak to s ním bude dál?
Oproti jiným souhvězdím, která tvoří často hvězdy z různých koutů vesmíru, má Velký vůz trochu výhodu. Pět ze sedmi zářivých bodů totiž patří do jedné hvězdokupy, nazývané Medvědí proud. Hvězdy jsou slabě gravitačně propojeny, pohybují se stejnou rychlostí a stejným směrem. Pojede tedy náš vůz ještě dlouho stejnou cestou?
Zhruba za 50 000 let ho lidé uvidí o něco placatější, kvůli posunu přední hvězdy Dubhe. Posune se i hvězda Benetnaš, která tvoří krajní část oje, a ten tak bude připomínat spíš pažbu.
Facebook
Twitter
RSS