Píše se rok 70 a římská vojska vstupují do posvátného města Jeruzaléma. Syn císaře Vespasiána (9-79) Titus (39-81) se nezastaví ani před vypleněním jeruzalémského chrámu, který již po zničení není nikdy obnoven.

Cílem Tita není jen židovská porážka, ale láká ho zejména i nesmírné bohatství, o kterém se odedávna vyprávěly legendy.

Vojevůdce pak prý pohádkový poklad odváží do Říma, kde je ho více než potřeba, jelikož díky marnotratnosti císaře Nerona (37- 68) je římské hospodářství téměř na mizině.

Za kradené zlato je také postaveno známé Koloseum v Římě. Podle odhadu starověkých historiků se má jednat přibližně o 50 tun zlata… Nejcennější předměty, symbolizující římské vítězství a židovskou porážku, jsou však uchovány jako trofeje.

Patří mezi ně například sedmiramenný svícen, obětní stůl nebo stříbrné polnice, které prý měly ohlašovat příchod Spasitele. Od roku 75 do poloviny 5. století si většinu pokladů chrámu mohl každý prohlédnout.

Téměř půl tisíciletí se totiž nacházely v Chrámu míru, aby poté beze stopy zmizely…

Návrat zpět do vlasti?

Podle teorie britského archeologa Seana Kingsleyho v roce 455 vtrhnou do Říma pod velením krále Geisericha (asi 389-477) Vandalové.

Vzácné předměty prý údajně nakládají na lodě a odvážejí do Kartága, kde je založeno vandalské království. Na severu Afriky se chrámové poklady vyskytují necelé století.

V první polovině následujícího století římský generál Belisarius (505-565) poráží barbarská vojska a proměňuje vandalské království v byzantskou provincii. Poklady putují do Konstantinopole. Tam však nezůstávají příliš dlouho.

Císař Justinián (482-565) je totiž znalcem antiky a má povědomí o bývalých majitelích těchto cenností.

Navíc mu prý jeden z dvořanů neustále připomíná, že cizí předměty přinášejí neštěstí. Justinián ve strachu o vlastní život i osud říše tedy v roce 560 nařizuje odvoz pokladů zpět do jejich vlasti.

Ukrytí chrámových cenností

Roku 614 vtrhnou do Byzance hordy Peršanů. Po třítýdenním obléhání Peršané získávají Jeruzalém a odvážejí z města cennosti.

Aby byly před nepřáteli chrámové poklady ochráněny, ukrývá je prý mnich Modestus v několika jeskyních, jak o tom referuje Theofanes Vyznavač (759-817) ve své „Chronografii“.

Archeolog Kingsley po dlouhém bádání nakonec dochází k závěru, že ztracený poklad je údajně nutné hledat v Theodosiově klášteře asi 10 kilometrů východně od Betléma…

Vatikánské trezory?

Jiní badatelé se však domnívají, že je jeruzalémský poklad ukryt někde v trezorech Vatikánu. V roce 1996 Šim´on Šitrit (*1946), izraelský ministr pro náboženské záležitosti, oficiálně žádá papeže o jejich navrácení.

Podle jiných badatelů jsou zase starověké relikvie ukryty na jihu Francie a neodnášejí je Vandalové, nýbrž Vizigóti, kteří dobývají Věčné město o něco dříve – v roce 410.

Barbaři se přesunují dále na západ a usazují se ve Španělsku a jihozápadní Francii. Jisté tedy je, že místo, kde se dnes poklad nachází, není oficiálně známo – a badatelé se o jeho úkrytu neustále přou. Bude někdy tento chrámový poklad skutečně nalezen?