Renesanční génius se do dějin zapsal osobitými malbami, neotřelou technikou a pravděpodobně i dosud neodhalenou symbolikou. O jeho rodině však historici dlouhá léta nevěděli vůbec nic…

O to, kdo byla matka autora Poslední večeře či Mony Lisy, Leonarda da Vinciho (1452–1519) se vědci přeli dlouhých šest století. Nyní se ale zdá, že na tuto otázku konečně našli odpověď.

Hle, vlaštovka

První domněnky spatřily světlo světa již v roce 2008, kdy italští badatelé zveřejnili rozsáhlou studii o da Vinciho rodině. Podle ní měli být malířovými rodiči otrokyně Caterina a florentský notář Ser Piero.

Po badatelské stránce se zdála být záhada vyřešena. Bílých míst však existovalo stále dostatek.

„V oněch letech nebyla ve Vinci ani v okolních usedlostech o žádné Caterině ani zmínka,“ uvedl tehdy autor studie Francesco Cianchi.

Jedinou ženou tohoto jména, kterou se v té době, a v daném místě podařilo vystopovat, byla otrokyně ve službách jednoho Ser Pierova bohatého přítele.

Identifikace? Úspěšná!

Dál se historie rozhodla mlčet. Tedy až do chvíle, než se do věci vložil emeritní profesor Oxfordské university Martin Kemp (*1942).

Podle něj totiž byla hledanou dívkou Caterina di Meo Lippi, která v 15 letech osiřela a žila se svou babičkou na samotě zhruba kilometr a půl od města Vinci.

Právě vlivem odlehlosti daného místa, nedokázala původní studie tuto Caterinu identifikovat. To ale není vše, co Kemp „zjistil“. Ser Piero ji měl svést právě ve věku 15 let, což doložil poznatky získaných z archivovaných daňových přiznání.

V jednom z nich, z roku 1457, totiž objevil seznam členů rodiny, ve kterém je uveden Ser Piero, Caterina a dále jejich nelegitimní syn. Jeho jméno ale v úředním záznamu chybí. Podle Kempa i přesto jde o jasný důkaz, že šlo o budoucího mistra.

Z království k bídě

V polovině dubna letošního roku ale nabralo pátrání nový směr. Podle italského filologa a historika renesance Carla Vecceho (*1959) totiž da Vinciho matkou sice byla otrokyně Caterina, avšak původně se jednalo o kavkazskou princeznu.

Oporu pro své prohlášení nalezl v dokumentu ze státního archivu ve Florencii. Konkrétně se jedná o list týkající se propuštění z otroctví, pod kterým lze spatřit podpis notáře Piera da Vinciho.

„V té době se mnoho otrokyň jmenovalo Caterina, ale toto byl jediný osvobozenecký čin otrokyně tohoto jména, který da Vinci za svou dlouhou kariéru sepsal,“ upozornil Vecce.

Zároveň dodal, že nově objevený materiál obsahuje několik drobných chyb, což dokazuje, že v době sepisování byl Piero da Vinci pravděpodobně velmi nervózní. Přivést cizí otrokyni do jiného stavu bylo totiž v dobách renesance považováno za vážný zločin.

Je to hezké, ale…

Vecceho teorie však vzbudila mezi ostatními vědci silné diskuze a strhla i lavinu kritiky. Mezi ty, kterým příběh přijde poněkud přitažený za vlasy, se řadí i výše zmíněný Martin Kemp.

Pod něj se totiž jeho kolega pouze snaží v Leonardově původu nalézt „něco mimořádného a exotického“.

Pozastavil se také nad skutečností, že namísto historické studie se zjištěné informace rozhodl veřejnosti „prodat“ prostřednictvím románu Il sorriso di Caterina v překladu Kateřinin úsměv.

Vecce se ale později nechal slyšet, že se o svá zjištění toužil podělit se širším publikem.

Akademický text s poznámkami pod čarou ovšem hodlá vydat v nejbližších měsících. Zdá se, že záhadám kolem Leonarda da Vinci stále ještě není konec…

(Foto: Shutterstock)