Úvod
Věda
Planeta země
Historie
Zajímavosti
Lifestyle
Záhady a napětí
Každodenní život v antickém Římě: shnilé ryby, léky z krve gladiátorů i fronty na chleba

Antika je považována za období největšího rozkvětu kultury a vzdělanosti. S některými zvyklostmi, které tehdejší obyvatelé Říma považovali za běžné, bychom se dnes smiřovali jen těžko. Jak to bylo s toaletami? Kdo vládl rodině? A jaké si Římané pořizovali domácí mazlíčky?

Římská říše, nejmocnější a největší říše v Evropě, v dobách své největší slávy (cca rok 200 n. l.) sahala od dnešního Portugalska až ke Kaspickému moři a na jihu až k africké Sahaře. Obývalo ji na 60 milionů lidí.

Její soudržnost se podařilo zajistit díky síti vojenských posádek a kamenných silnic, dále armádě úředníků, kteří bránili ohrožení autority Říma, a hlavně společnému jazyku, jímž byla latina.

Tu museli ovládat všichni obyvatelé říše, ač často nebyla jejich rodným jazykem.

Nerovnost vládla Římu

Římská říše měla nejprve podobu království, poté republiky a nakonec císařství. Její trvání se datuje od roku 753 př. n. l., kdy byl založen Řím, až po pád Západořímské říše v roce 476 n. l. Východořímská říše však přetrvala až do roku 1453 n. l.

Jak se v této obří říši žilo? Jak komu. Její historii totiž provázely velké nerovnosti ve společnosti. Muži byli nadřazeni ženám, bohatí chudým. To se odráželo ve všech sférách každodenního života.

V Římě panovala velká sociální nerovnost.
V Římě panovala velká sociální nerovnost.

Peníze na prvním místě

Svobodní Římané se dělili na patricije a plebejce. Patricijové byli římskou aristokracií, byli bohatí, vlastnili půdu a mohli dokázat svoji příslušnost ke šlechtě. Ovládali politický i ekonomický život ve státě.

Později se vytvořila ještě třída jezdců (equité), kteří byli dost bohatí na to, aby mohli armádě poskytnout koně a jízdní výzbroj. Zpravidla to byli obchodníci. Nižší vrstvou, plebejci, byli obyčejní svobodní lidé, tedy řemeslníci, dělníci a drobní zemědělci.

Otrok: mluvící pracovní náčiní

Nejnižší, ovšem neméně důležitou vrstvou obyvatelstva byli nesvobodní otroci. Byli levnou pracovní silou, pracovali jen za skromnou stravu.

Patricijové na ně nahlíželi jako na typ pracovního náčiní, jak ve svém spise o zemědělství uvedl římský spisovatel Marcus Terentius Varro: „Rozlišujeme tři typy nářadí:

mluvící, to jest otroky, bučící, to jest dobytek, a konečně němé, což jsou pluhy, vozy a další zemědělské náčiní.“

Paneláky pro chudé

Většina městské populace bydlela v sedmipatrových komplexech nájemních bytů, kterým se říkalo insulae. Ty byly náchylné k požárům, zemětřesením i povodním, navíc v nich byl problém s nedostatkem vody i s kanalizací.

V nejvyšších patrech, jež byla kvůli zlevnění výstavby bez oken, bydleli ti nejchudší, kteří museli nájemné platit na denní nebo týdenní bázi. V nižších pak ti, kteří platili nájemné jednou ročně, k dispozici přitom měli prostorné místnosti s okny.

Dvůr se sochami a fontánami

Bohatí Římané žili buď ve venkovských sídlech, zvaných villa rustica, nebo v prostorných městských rodinných domech, označovaných jako domus, jejichž součástí byly i soukromé lázně a kaple.

Tyto domy byly vždy vystavěny kolem nezastíněného patia (dvoru), jen umožňovalo cirkulaci světla i vzduchu stavbou. Bylo krásně zdobené mozaikami, fontánami a sochami.

Hosté byli u vchodu do budovy vítáni otroky a uvedeni do veřejných prostor domu, ty soukromé byly vyhrazeny jen rodině a nejbližším přátelům. Šlechta se často vydávala také na pobřeží, kde si budovala letohrádky.

Součástí domů byly i soukromé lázně.
Součástí domů byly i soukromé lázně.

Nevěra povolena, ale jen mužům!

Většina manželství bohatých Římanů byla předem domluvena. Šlo o dohodu, která ale neměla žádnou právní sílu. Dívky se vdávaly mladé, kolem 12 až 16 let věku, muži mezi 20 a 30 lety věku. Žena nesměla být svému muži nevěrná.

Pokud k tomu došlo, manžel se s ní rozvedl a ona už se nikdy nemohla znovu vdát. Mužům byla ovšem nevěra tolerována, a to jak se ženami, tak s muži. Rozvody taktéž probíhaly velmi jednoduše.

Žena nesměla být svému muži nevěrná.
Žena nesměla být svému muži nevěrná.

Osud dítěte v rukou otce

V rodině měl výsadní postavení otec a manžel, jeho moc byla absolutní a nedotknutelná. To on rozhodoval například o tom, zda přijme novorozence do rodiny. Po narození mu byl potomek položen k nohám.

Pokud ho nezvedl, znamenalo to, že ho nepřijal, takže bylo dítě vyneseno na ulici. Tam se jej buď ujali kolemjdoucí, nebo bylo odsouzeno ke smrti. Součástí rodiny kromě manželky, dětí a jejich partnerů byli i otroci. Pán se o ně musel dobře starat. Pokud ne, hrozil mu trest.

Odměna pro zasloužilé matky

Ženy neměly v manželství žádná práva, nesměly volit ani si budovat kariéru. Jejich úkolem bylo rodit děti a pečovat o manžela a domácnost. S jednou výjimkou.

Vzhledem k vysoké kojenecké úmrtnosti byly odměňovány ty ženy, které porodily alespoň tři děti, jež přežily porod. Řím totiž potřeboval co nejvíce vojáků, kteří budou hájit zájmy rostoucí říše. Odměnou takové ženy byla právní nezávislost.

Tunika, oděv chudých i bohatých

Římané nosili bílé tuniky, jakési košile, často bez rukávů. Muži v délce po kolena, ženy až po paty. V pase si ji často převazovali provazem nebo opaskem.

Bohatí měšťané, kteří nepracovali, si přes tuniku, když šli do společnosti, řasili ještě tógu, asi 5 m dlouhý a 2 m široký pruh látky.  Vysocí hodnostáři a neplnoletí chlapci z lepších rodin nosili bílou tógu s purpurovým lemem.

Vojenští vítězové zase purpurovou se zlatými hvězdami. Na nohy obouvali Římané nejčastěji sandály.

Nerovný přístup ke vzdělání

Vzdělávání dětí se lišilo v závislosti na sociálním postavení rodiny. Děti patricijů měly nejčastěji své vlastní soukromé učitele, ve většině případů šlo o vzdělané otroky z Řecka, protože Římané uznávali řeckou vzdělanost.

Děti středních vrstev navštěvovaly ve věku od 7 do 12 let soukromou základní školu (tzv. ludus litterarius), kde se učili číst, psát a počítat. Bohatší děti doprovázel otrok, který jim nesl pomůcky. Ve třídě bylo 12 žáků. Škola nebyla povinná, mohly do ní chodit i dívky, ale bylo jich málo.

Římské děti milovaly psí dny

Psali na vrstvu vosku pokryté destičky, do nichž speciální perem zvaným stylus vyrývali písmena. Vyučování začínalo v 6 hodin ráno a končilo v poledne, v zimě si děti musely na cestu do školy svítit lucernami.

Školní rok trval 8 měsíců, od poloviny října, do poloviny června. Prázdninám se říkalo dies caniculares neboli psí dny, a to podle Síria čili Psí hvězdy, která byla na nebi dobře viditelná právě v období letního volna. Děti otroků, stejně jako postižené děti do školy nechodily.

Rétorika, privilegium bohatých

V dalším vzdělávání pokračovali většinou už jen chlapci. Na rétorských školách se učili latinské a řecké gramatice i rétorice, geometrii a hudbě. Výuka na nich trvala do 16 či 17 let.

Následovat mohla ještě dvouletá specializace, při níž měli žáci již dovoleno psát na svitky papyru seříznutými rákosovými pery a inkoustem ze směsi sazí, vody a arabské gumy.

Součástí výchovy chlapců byl i fyzický trénink, aby mohli vstoupit do armády, což se očekávalo hlavně od synů patricijů.

Proměna v římského občana

U chlapců zahrnovalo dospívání ještě zvláštní obřad – prohlášení za oficiálního římského občana. Otec rozhodl, na základě psychické vyspělosti a fyzické zdatnosti syna, v jeho 14 až 17 letech, že se stal dospělým.

V ten den z něj sňali dětské oblečení a získal bílou tuniku. Doprovodil svého otce na fórum, kde bylo jeho jméno zaznamenáno, a stal se tak právoplatným občanem Římské říše. Během následujícího roku se pak stal učedníkem v profesi, kterou mu vybral jeho otec.

Lázně, očistě těla i ducha

Den Římana začínal už před východem slunce, pracovali zhruba sedm, v zimě jen šest hodin denně, déle jen otroci. Po obědě se věnovali už jen odpočinku.

Muži a chlapci chodili do veřejných lázní, které soužily nejen k očistě těla, ale i k debatám a rozpravám s ostatními. Součástí pobytu v nich bylo i fyzické cvičení, neboť pro Římany, stejně jako pro Řeky, byla vedle krásy ducha důležitá i krása těla.

Nejbohatší Římané měli soukromé lázně ve svých rezidencích. Do lázní mohly i ženy a dívky, jejich část byla oddělená od mužské.

V lázních se probíraly i obchody.
V lázních se probíraly i obchody.

Záchody, věc veřejná

Řím byl v dobách své největší slávy vskutku přelidněným městem, žil zde asi 1 milion obyvatel na ploše 18 km2 což je dvakrát více, než má dnes Monako, stát s nejvyšší hustotou zalidnění současnosti.

Římané se této výzvě postavili čelem, a aby ve městě udrželi hygienu, budovali kanalizaci i akvadukty. Dokonce ve městě fungovaly i veřejné toalety, šlo však o záležitost značně nechutnou.

Ač byly vybaveny tekoucí vodou, žily v nich krysy, soukromí neskýtaly a co víc, na utírání po velké potřebě sloužila houba na tyči, kterou všichni sdíleli.

Moč pro zdravé zuby i na praní

Ceněným artiklem byla v antickém Římě také lidská moč. Dokonce existovali lidé, kteří se jejím sběrem živili. Sbírali ji dům od domu do velkých kádí. Ty pak odváželi do veřejných prádelen, kde se moč, díky obsahu amoniaku, používala k bělení tunik a tóg.

Římané si močí také čistili zuby, respektive ji používali jako ústní vodu. Věřili, že po ní budou mít zuby krásně bílé.

To kozí trus zase sloužil k urychlení hojení odřenin, svařený s octem či namletý si jej pak do pití přidávali římští vozatajové, dodával jim energii, když byli vyčerpaní.

Gladiátoři poskytovali nejen zábavu

Oblíbenou kratochvílí bylo v Římě sledování gladiátorských zápasů. Gladiátoři, udatní bojovníci cvičení ve speciálních školách, mezi sebou bojovali na život a na smrt. Svoji hodnotu ale měli, i když zemřeli.

Římané věřili, že jejich krev je léčivá a dokáže vyléčit třeba epilepsii. Někteří dokonce pojídali i játra gladiátorů. Ani ženy nepřišly zkrátka.

V Římě lidé pro očistu těla nepoužívali mýdla, ale oleje, které pak z těla seškrabávali, spolu s odumřelými buňkami, speciálními škrabkami. Ovšem olej setřený z těl gladiátorů byl prodáván ženám jako afrodiziakum, nebo se z něj dělaly krémy na obličej. Ženy se jimi potíraly, aby byly pro muže neodolatelné.

Tělo gladiátora se používalo i po jeho smrti.
Tělo gladiátora se používalo i po jeho smrti.

Domácí mazlíčci nade vše

I když Římané rádi sledovali nelítostné zápasy zvířat v koloseu, své domácí mazlíčky milovali a řádně se o ně starali. Vedle psů a koček s nimi domácnost často sdíleli také hadi, krysy či ptáci.

Populárními opeřenci byli slavíci, zelení indičtí papoušci, jeřábi, volavky, labutě či křepelky, obzvláště oblíbení byli pávi. Obyvatelé Říma se se svými zvířecími miláčky často nechávali i pohřbít.

Co měli Římané na talíři?

Velmi kladný vztah měli Římané také k jídlu. Ti nejchudší se stravovali střídmě, ale zdravě. Součástí jejich jídelníčku byla zelenina, oblíbená byla především cibule a česnek, dále kapusta, fazole, řepa, mrkev či petržel.

Z ovoce pak fíky, hrozny, jablka, třešně, pomeranče, meruňky a broskve. Výsadní postavení měly olivy a olej z nich. Dále jedli vejce, sýry, maso a ryby, ke slazení se používal med.

Snídaně bývala skromná, oběd studený, nejdůležitějším jídlem dne tak byla večeře.

Smradlavá omáčka z ryb i opulentní večeře bohatých

Ve městech fungovaly hojně navštěvované pekárny, kde se dal koupit chleba i sladké koláče, stejně jako jídelny. Oblíbeným ochucovadlem byla omáčka garum, vyráběná se shnilých ryb, čemuž odpovídal i její zápach.

V domech patricijů se přípravou jídla zabývali otroci. Postupně se mezi těmito bohatými rodinami ustálil zvyk opulentních večerních hostin, zvaných cena. Při nich pozvaní hosté leželi na boku na lenoškách a nabízeli si z vybraných, často exotických lahůdek.

Těmto hostinám se říkalo „ab ovo usque ad mala“, od vejce po jablko, neboť tak byly zahajovány a ukončovány.

Chudí jedli velmi střídmě, bohatí si dopřávali hostiny.
Chudí jedli velmi střídmě, bohatí si dopřávali hostiny.

Už nemůžete jíst? Vyzvracejte se!

Pokud se hosté přejedli tak, že už nemohli dále pokračovat v jídle, vyvolali si pomocí ptačího brku zvracení. K tomu byli vybaveni speciálními miskami. Někteří hosté ovšem zvraceli rovnou na podlahu, což po nich pak museli otroci uklízet.

Nejproslulejším hostitelem starého Říma byl Licinius Lucullus, který dokázal připravit hostinu až za 50 tisíc stříbrných denárů (přičemž za 1 denár se dala pořídit 3 kila pšenice). Ostatně pojem lukulské hody je známý dodnes.

Většina obyvatel se však stravovala střídmě, nanejvýš dvakrát denně. Zkrátka, i když měl život v antickém Římě svá specifika, potýkali se se stejnými každodenními problémy jako my dnes.

Související články
Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyptě, který bude mít premiéru ve čtvrtek 29. února ve 20:00 na televizní stanici Viasat Nature. Všech 90 druhů dnes žijících velryb […]
Mnozí zmiňují divočáky, lišky, jeleny nebo dokonce medvědy. Stále častěji se s divokými zvířaty setkáváme přímo v ulicích měst. Proč se tak děje a zda je za to někdo zodpovědný, to jsou otázky, které necháme na jiných. My se raději podíváme do jiných zemí a prozkoumáme, jaká další zvířata po celém světě se přizpůsobila životu […]
Svět ukrývá mnoho pokladů a tajemství. I když objevitelů, historiků a cestovatelů je hodně, některá pozoruhodná místa jsou stále překvapením pro mnohé z nás. Neprobádané místa Ázerbájdžánu, rozmanitá historie Albánie či úchvatná atmosféra Kypru jsou jedny z míst, která nám mají co nabídnout a vyprávět. Uznávaná historička Bettany Hughes, se vydala prozkoumat pozoruhodné úkazy, o kterých jste možná doposud neslyšeli. Hora, […]
Velká jezera Severní Ameriky jsou zásobárnou pětiny světové sladké vody a páteří obrovského ekosystému, který ze všech úhlů ve třech dílech zkoumá nový kanadský dokument Nezkrocená Velká jezera. V premiéře jej uvidíte na Viasat Nature v pondělí 5. července. Hořejší jezero, Huronské jezero, Michiganské jezero, Erijské jezero, Ontarijské jezero a další menší jezera a řeky […]
reklama
Historie
Dostávaly princezny Falckou korunu jako věno?
Konečně je králem. Jindřich IV. z Lancasteru v roce 1399 svrhl svého předchůdce Richarda II. z anglického trůnu a při té příležitosti nechává zhotovit soupis pokladů v královské pokladnici. Zastaví se snad chvilku nad gotickou ženskou korunou, bohatě ozdobenou drahokamy? Tuší, že se na ostrovy dostala z Čech?   Úzká zlatá obroučka měří v průměru […]
Dřel Krčín dělníky z kůže?
Jakub Krčín je nejen chytrý, ale i nesmírně podnikavý. Jakožto hospodářský správce obrovského dominia Rožmberků má navíc velký vliv. Zakládá pivovary, mlýny, dvory, ovčíny a samozřejmě rybníky. Při jejich budování jde však přes mrtvoly!   Počátky rybníkářství v Čechách se ztrácejí v mlze. Chybějí přímé důkazy, zůstávají jen různé hypotézy. Skutečné rybníky začnou zakládat až […]
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792 […]
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
Nevypadá ani trochu jako britské královské sídlo. Spíš jako palác z Pohádek tisíce a jedné noci. V anglickém přímořském letovisku Brighton ho nechává zbudovat král Jiří IV., který si v něm chce léčit bolestivou dnu, a navíc potřebuje zázemí pro své milostné eskapády.   Zpočátku stojí na místě této extravagantní stavby letní sídlo pro prince z Walesu, […]
Zajímavosti
Antibakteriální gel: Skutečně ochrání před nemocemi?
Antibakteriální gely se staly naším společníkem nejen na cestách, ale také v běžném životě: jsou po ruce v kanceláři, doma i v restauracích. Nosíme je v kabelkách i v kapsách. Víte ale, jak je používat správně, aby skutečně fungovaly? Existuje několik zásad, které se vyplatí dodržovat.   Dezinfekce jako taková je známá už od konce […]
Chtělo by to kolečka! Jak vznikla kancelářská židle?
Dva kroky k exempláři na stole, tři k mikroskopu a zpět ke svému stolu jich musí ujít pět. A za chvíli dva další kroky k odpadkovému koši! Vstát, sednout – a pořád dokola. Světoznámý přírodovědec Charles Darwin to vyřeší: na židli si přimontuje kolečka!   Od kdy lidé používají židle? Chtělo by se říct, že takřka od vždy. […]
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
Na obzoru se objeví plachetnice. Nepřátelé! Je jedno, jestli to jsou Římané nebo Kartáginci. Tak či onak přicházejí loupit a vraždit. Skupina lidí prchá tajnou stezkou do kopce. Tam, ve skrytu před kýmkoliv, je město, které je jejich poslední nadějí…   Je horký den roku 1910. Ettore Pais (1856–1939), slavný italský archeolog, se vydává na […]
Anachoréti: Zazdění na vlastní žádost
Tisíce lidí se ve středověku rozhodnou opustit společnost, světské radosti i starosti a zasvětit zbytek svých dnů asketickému životu a modlitbě. Mnohým však nestačí udělat tlustou čáru a stát se poustevníky. Chtějí, aby společnost zůstala za tlustou zdí. A to doslova.   V 11. století začíná doba populačního růstu, rozvoje zemědělství, rozmachu měst a globálních […]
Záhady a napětí
Tajemný Krvomlýn v Harasově: Legenda o lásce a pomstě
V srdci Kokořínska, mezi pískovcovými skalami a lesy, stojí místo opředené krvavou pověstí. Kdysi zde prý existovalo mlýnské kolo, které místo vody poháněla lidská krev. Pověst vypráví o tragické lásce, surové pomstě a duchu nešťastné dívky. Kde se tato temná legenda vzala?   V kokořínském kraji na tvrzi Harasov žije Slavibor se svou krásnou dcerou […]
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla?   Ve středověké […]
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte? […]
Podivný start čínského raketoplánu: Sledovalo ho UFO?
Na palubě čínského raketoplánu Shenzhou 9, který 16 června 2012 v půl jedné odpoledne odlétá do vesmíru, je první čínská kosmonautka Liu Yang (*1978). Start je naplánován na den 49. výročí letu Valentiny Těreškovové (*1937), první ženy ve vesmíru. Nakonec se však let do dějin zapisuje ze zcela jiného důvodu. Údajně ho totiž sledují mimozemské civilizace… […]
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Když konturování, tak podle tvaru obličeje
panidomu.cz
Když konturování, tak podle tvaru obličeje
Konturování je jednou z nejužitečnějších metod make-upu a vyplatí se ji naučit. Dokáže totiž vytvořit iluzi ideálního tvaru obličeje. Konturování vlastně napodobuje efekt světla a stínu: Světlem vytahuje líbivé rysy obličeje a tmavšími tóny zatlačuje do pozadí ty méně povedené. A protože každá tvář je originál, neexistuje jeden univerzální postup, jak si konturováním dodat na
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz