Úvod
Věda
Planeta země
Historie
Zajímavosti
Lifestyle
Záhady a napětí
Každodenní život v antickém Římě: shnilé ryby, léky z krve gladiátorů i fronty na chleba

Antika je považována za období největšího rozkvětu kultury a vzdělanosti. S některými zvyklostmi, které tehdejší obyvatelé Říma považovali za běžné, bychom se dnes smiřovali jen těžko. Jak to bylo s toaletami? Kdo vládl rodině? A jaké si Římané pořizovali domácí mazlíčky?

Římská říše, nejmocnější a největší říše v Evropě, v dobách své největší slávy (cca rok 200 n. l.) sahala od dnešního Portugalska až ke Kaspickému moři a na jihu až k africké Sahaře. Obývalo ji na 60 milionů lidí.

Její soudržnost se podařilo zajistit díky síti vojenských posádek a kamenných silnic, dále armádě úředníků, kteří bránili ohrožení autority Říma, a hlavně společnému jazyku, jímž byla latina.

Tu museli ovládat všichni obyvatelé říše, ač často nebyla jejich rodným jazykem.

Nerovnost vládla Římu

Římská říše měla nejprve podobu království, poté republiky a nakonec císařství. Její trvání se datuje od roku 753 př. n. l., kdy byl založen Řím, až po pád Západořímské říše v roce 476 n. l. Východořímská říše však přetrvala až do roku 1453 n. l.

Jak se v této obří říši žilo? Jak komu. Její historii totiž provázely velké nerovnosti ve společnosti. Muži byli nadřazeni ženám, bohatí chudým. To se odráželo ve všech sférách každodenního života.

V Římě panovala velká sociální nerovnost.
V Římě panovala velká sociální nerovnost.

Peníze na prvním místě

Svobodní Římané se dělili na patricije a plebejce. Patricijové byli římskou aristokracií, byli bohatí, vlastnili půdu a mohli dokázat svoji příslušnost ke šlechtě. Ovládali politický i ekonomický život ve státě.

Později se vytvořila ještě třída jezdců (equité), kteří byli dost bohatí na to, aby mohli armádě poskytnout koně a jízdní výzbroj. Zpravidla to byli obchodníci. Nižší vrstvou, plebejci, byli obyčejní svobodní lidé, tedy řemeslníci, dělníci a drobní zemědělci.

Otrok: mluvící pracovní náčiní

Nejnižší, ovšem neméně důležitou vrstvou obyvatelstva byli nesvobodní otroci. Byli levnou pracovní silou, pracovali jen za skromnou stravu.

Patricijové na ně nahlíželi jako na typ pracovního náčiní, jak ve svém spise o zemědělství uvedl římský spisovatel Marcus Terentius Varro: „Rozlišujeme tři typy nářadí:

mluvící, to jest otroky, bučící, to jest dobytek, a konečně němé, což jsou pluhy, vozy a další zemědělské náčiní.“

Paneláky pro chudé

Většina městské populace bydlela v sedmipatrových komplexech nájemních bytů, kterým se říkalo insulae. Ty byly náchylné k požárům, zemětřesením i povodním, navíc v nich byl problém s nedostatkem vody i s kanalizací.

V nejvyšších patrech, jež byla kvůli zlevnění výstavby bez oken, bydleli ti nejchudší, kteří museli nájemné platit na denní nebo týdenní bázi. V nižších pak ti, kteří platili nájemné jednou ročně, k dispozici přitom měli prostorné místnosti s okny.

Dvůr se sochami a fontánami

Bohatí Římané žili buď ve venkovských sídlech, zvaných villa rustica, nebo v prostorných městských rodinných domech, označovaných jako domus, jejichž součástí byly i soukromé lázně a kaple.

Tyto domy byly vždy vystavěny kolem nezastíněného patia (dvoru), jen umožňovalo cirkulaci světla i vzduchu stavbou. Bylo krásně zdobené mozaikami, fontánami a sochami.

Hosté byli u vchodu do budovy vítáni otroky a uvedeni do veřejných prostor domu, ty soukromé byly vyhrazeny jen rodině a nejbližším přátelům. Šlechta se často vydávala také na pobřeží, kde si budovala letohrádky.

Součástí domů byly i soukromé lázně.
Součástí domů byly i soukromé lázně.

Nevěra povolena, ale jen mužům!

Většina manželství bohatých Římanů byla předem domluvena. Šlo o dohodu, která ale neměla žádnou právní sílu. Dívky se vdávaly mladé, kolem 12 až 16 let věku, muži mezi 20 a 30 lety věku. Žena nesměla být svému muži nevěrná.

Pokud k tomu došlo, manžel se s ní rozvedl a ona už se nikdy nemohla znovu vdát. Mužům byla ovšem nevěra tolerována, a to jak se ženami, tak s muži. Rozvody taktéž probíhaly velmi jednoduše.

Žena nesměla být svému muži nevěrná.
Žena nesměla být svému muži nevěrná.

Osud dítěte v rukou otce

V rodině měl výsadní postavení otec a manžel, jeho moc byla absolutní a nedotknutelná. To on rozhodoval například o tom, zda přijme novorozence do rodiny. Po narození mu byl potomek položen k nohám.

Pokud ho nezvedl, znamenalo to, že ho nepřijal, takže bylo dítě vyneseno na ulici. Tam se jej buď ujali kolemjdoucí, nebo bylo odsouzeno ke smrti. Součástí rodiny kromě manželky, dětí a jejich partnerů byli i otroci. Pán se o ně musel dobře starat. Pokud ne, hrozil mu trest.

Odměna pro zasloužilé matky

Ženy neměly v manželství žádná práva, nesměly volit ani si budovat kariéru. Jejich úkolem bylo rodit děti a pečovat o manžela a domácnost. S jednou výjimkou.

Vzhledem k vysoké kojenecké úmrtnosti byly odměňovány ty ženy, které porodily alespoň tři děti, jež přežily porod. Řím totiž potřeboval co nejvíce vojáků, kteří budou hájit zájmy rostoucí říše. Odměnou takové ženy byla právní nezávislost.

Tunika, oděv chudých i bohatých

Římané nosili bílé tuniky, jakési košile, často bez rukávů. Muži v délce po kolena, ženy až po paty. V pase si ji často převazovali provazem nebo opaskem.

Bohatí měšťané, kteří nepracovali, si přes tuniku, když šli do společnosti, řasili ještě tógu, asi 5 m dlouhý a 2 m široký pruh látky.  Vysocí hodnostáři a neplnoletí chlapci z lepších rodin nosili bílou tógu s purpurovým lemem.

Vojenští vítězové zase purpurovou se zlatými hvězdami. Na nohy obouvali Římané nejčastěji sandály.

Nerovný přístup ke vzdělání

Vzdělávání dětí se lišilo v závislosti na sociálním postavení rodiny. Děti patricijů měly nejčastěji své vlastní soukromé učitele, ve většině případů šlo o vzdělané otroky z Řecka, protože Římané uznávali řeckou vzdělanost.

Děti středních vrstev navštěvovaly ve věku od 7 do 12 let soukromou základní školu (tzv. ludus litterarius), kde se učili číst, psát a počítat. Bohatší děti doprovázel otrok, který jim nesl pomůcky. Ve třídě bylo 12 žáků. Škola nebyla povinná, mohly do ní chodit i dívky, ale bylo jich málo.

Římské děti milovaly psí dny

Psali na vrstvu vosku pokryté destičky, do nichž speciální perem zvaným stylus vyrývali písmena. Vyučování začínalo v 6 hodin ráno a končilo v poledne, v zimě si děti musely na cestu do školy svítit lucernami.

Školní rok trval 8 měsíců, od poloviny října, do poloviny června. Prázdninám se říkalo dies caniculares neboli psí dny, a to podle Síria čili Psí hvězdy, která byla na nebi dobře viditelná právě v období letního volna. Děti otroků, stejně jako postižené děti do školy nechodily.

Rétorika, privilegium bohatých

V dalším vzdělávání pokračovali většinou už jen chlapci. Na rétorských školách se učili latinské a řecké gramatice i rétorice, geometrii a hudbě. Výuka na nich trvala do 16 či 17 let.

Následovat mohla ještě dvouletá specializace, při níž měli žáci již dovoleno psát na svitky papyru seříznutými rákosovými pery a inkoustem ze směsi sazí, vody a arabské gumy.

Součástí výchovy chlapců byl i fyzický trénink, aby mohli vstoupit do armády, což se očekávalo hlavně od synů patricijů.

Proměna v římského občana

U chlapců zahrnovalo dospívání ještě zvláštní obřad – prohlášení za oficiálního římského občana. Otec rozhodl, na základě psychické vyspělosti a fyzické zdatnosti syna, v jeho 14 až 17 letech, že se stal dospělým.

V ten den z něj sňali dětské oblečení a získal bílou tuniku. Doprovodil svého otce na fórum, kde bylo jeho jméno zaznamenáno, a stal se tak právoplatným občanem Římské říše. Během následujícího roku se pak stal učedníkem v profesi, kterou mu vybral jeho otec.

Lázně, očistě těla i ducha

Den Římana začínal už před východem slunce, pracovali zhruba sedm, v zimě jen šest hodin denně, déle jen otroci. Po obědě se věnovali už jen odpočinku.

Muži a chlapci chodili do veřejných lázní, které soužily nejen k očistě těla, ale i k debatám a rozpravám s ostatními. Součástí pobytu v nich bylo i fyzické cvičení, neboť pro Římany, stejně jako pro Řeky, byla vedle krásy ducha důležitá i krása těla.

Nejbohatší Římané měli soukromé lázně ve svých rezidencích. Do lázní mohly i ženy a dívky, jejich část byla oddělená od mužské.

V lázních se probíraly i obchody.
V lázních se probíraly i obchody.

Záchody, věc veřejná

Řím byl v dobách své největší slávy vskutku přelidněným městem, žil zde asi 1 milion obyvatel na ploše 18 km2 což je dvakrát více, než má dnes Monako, stát s nejvyšší hustotou zalidnění současnosti.

Římané se této výzvě postavili čelem, a aby ve městě udrželi hygienu, budovali kanalizaci i akvadukty. Dokonce ve městě fungovaly i veřejné toalety, šlo však o záležitost značně nechutnou.

Ač byly vybaveny tekoucí vodou, žily v nich krysy, soukromí neskýtaly a co víc, na utírání po velké potřebě sloužila houba na tyči, kterou všichni sdíleli.

Moč pro zdravé zuby i na praní

Ceněným artiklem byla v antickém Římě také lidská moč. Dokonce existovali lidé, kteří se jejím sběrem živili. Sbírali ji dům od domu do velkých kádí. Ty pak odváželi do veřejných prádelen, kde se moč, díky obsahu amoniaku, používala k bělení tunik a tóg.

Římané si močí také čistili zuby, respektive ji používali jako ústní vodu. Věřili, že po ní budou mít zuby krásně bílé.

To kozí trus zase sloužil k urychlení hojení odřenin, svařený s octem či namletý si jej pak do pití přidávali římští vozatajové, dodával jim energii, když byli vyčerpaní.

Gladiátoři poskytovali nejen zábavu

Oblíbenou kratochvílí bylo v Římě sledování gladiátorských zápasů. Gladiátoři, udatní bojovníci cvičení ve speciálních školách, mezi sebou bojovali na život a na smrt. Svoji hodnotu ale měli, i když zemřeli.

Římané věřili, že jejich krev je léčivá a dokáže vyléčit třeba epilepsii. Někteří dokonce pojídali i játra gladiátorů. Ani ženy nepřišly zkrátka.

V Římě lidé pro očistu těla nepoužívali mýdla, ale oleje, které pak z těla seškrabávali, spolu s odumřelými buňkami, speciálními škrabkami. Ovšem olej setřený z těl gladiátorů byl prodáván ženám jako afrodiziakum, nebo se z něj dělaly krémy na obličej. Ženy se jimi potíraly, aby byly pro muže neodolatelné.

Tělo gladiátora se používalo i po jeho smrti.
Tělo gladiátora se používalo i po jeho smrti.

Domácí mazlíčci nade vše

I když Římané rádi sledovali nelítostné zápasy zvířat v koloseu, své domácí mazlíčky milovali a řádně se o ně starali. Vedle psů a koček s nimi domácnost často sdíleli také hadi, krysy či ptáci.

Populárními opeřenci byli slavíci, zelení indičtí papoušci, jeřábi, volavky, labutě či křepelky, obzvláště oblíbení byli pávi. Obyvatelé Říma se se svými zvířecími miláčky často nechávali i pohřbít.

Co měli Římané na talíři?

Velmi kladný vztah měli Římané také k jídlu. Ti nejchudší se stravovali střídmě, ale zdravě. Součástí jejich jídelníčku byla zelenina, oblíbená byla především cibule a česnek, dále kapusta, fazole, řepa, mrkev či petržel.

Z ovoce pak fíky, hrozny, jablka, třešně, pomeranče, meruňky a broskve. Výsadní postavení měly olivy a olej z nich. Dále jedli vejce, sýry, maso a ryby, ke slazení se používal med.

Snídaně bývala skromná, oběd studený, nejdůležitějším jídlem dne tak byla večeře.

Smradlavá omáčka z ryb i opulentní večeře bohatých

Ve městech fungovaly hojně navštěvované pekárny, kde se dal koupit chleba i sladké koláče, stejně jako jídelny. Oblíbeným ochucovadlem byla omáčka garum, vyráběná se shnilých ryb, čemuž odpovídal i její zápach.

V domech patricijů se přípravou jídla zabývali otroci. Postupně se mezi těmito bohatými rodinami ustálil zvyk opulentních večerních hostin, zvaných cena. Při nich pozvaní hosté leželi na boku na lenoškách a nabízeli si z vybraných, často exotických lahůdek.

Těmto hostinám se říkalo „ab ovo usque ad mala“, od vejce po jablko, neboť tak byly zahajovány a ukončovány.

Chudí jedli velmi střídmě, bohatí si dopřávali hostiny.
Chudí jedli velmi střídmě, bohatí si dopřávali hostiny.

Už nemůžete jíst? Vyzvracejte se!

Pokud se hosté přejedli tak, že už nemohli dále pokračovat v jídle, vyvolali si pomocí ptačího brku zvracení. K tomu byli vybaveni speciálními miskami. Někteří hosté ovšem zvraceli rovnou na podlahu, což po nich pak museli otroci uklízet.

Nejproslulejším hostitelem starého Říma byl Licinius Lucullus, který dokázal připravit hostinu až za 50 tisíc stříbrných denárů (přičemž za 1 denár se dala pořídit 3 kila pšenice). Ostatně pojem lukulské hody je známý dodnes.

Většina obyvatel se však stravovala střídmě, nanejvýš dvakrát denně. Zkrátka, i když měl život v antickém Římě svá specifika, potýkali se se stejnými každodenními problémy jako my dnes.

Související články
Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyptě, který bude mít premiéru ve čtvrtek 29. února ve 20:00 na televizní stanici Viasat Nature. Všech 90 druhů dnes žijících velryb […]
Mnozí zmiňují divočáky, lišky, jeleny nebo dokonce medvědy. Stále častěji se s divokými zvířaty setkáváme přímo v ulicích měst. Proč se tak děje a zda je za to někdo zodpovědný, to jsou otázky, které necháme na jiných. My se raději podíváme do jiných zemí a prozkoumáme, jaká další zvířata po celém světě se přizpůsobila životu […]
Svět ukrývá mnoho pokladů a tajemství. I když objevitelů, historiků a cestovatelů je hodně, některá pozoruhodná místa jsou stále překvapením pro mnohé z nás. Neprobádané místa Ázerbájdžánu, rozmanitá historie Albánie či úchvatná atmosféra Kypru jsou jedny z míst, která nám mají co nabídnout a vyprávět. Uznávaná historička Bettany Hughes, se vydala prozkoumat pozoruhodné úkazy, o kterých jste možná doposud neslyšeli. Hora, […]
Velká jezera Severní Ameriky jsou zásobárnou pětiny světové sladké vody a páteří obrovského ekosystému, který ze všech úhlů ve třech dílech zkoumá nový kanadský dokument Nezkrocená Velká jezera. V premiéře jej uvidíte na Viasat Nature v pondělí 5. července. Hořejší jezero, Huronské jezero, Michiganské jezero, Erijské jezero, Ontarijské jezero a další menší jezera a řeky […]
reklama
Historie
Dřel Krčín dělníky z kůže?
Jakub Krčín je nejen chytrý, ale i nesmírně podnikavý. Jakožto hospodářský správce obrovského dominia Rožmberků má navíc velký vliv. Zakládá pivovary, mlýny, dvory, ovčíny a samozřejmě rybníky. Při jejich budování jde však přes mrtvoly!   Počátky rybníkářství v Čechách se ztrácejí v mlze. Chybějí přímé důkazy, zůstávají jen různé hypotézy. Skutečné rybníky začnou zakládat až […]
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792 […]
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
Nevypadá ani trochu jako britské královské sídlo. Spíš jako palác z Pohádek tisíce a jedné noci. V anglickém přímořském letovisku Brighton ho nechává zbudovat král Jiří IV., který si v něm chce léčit bolestivou dnu, a navíc potřebuje zázemí pro své milostné eskapády.   Zpočátku stojí na místě této extravagantní stavby letní sídlo pro prince z Walesu, […]
Hrozila za urážku metresy Bastila?
„Jednou bude víc než královna,“ pronáší jasnovidka v roce 1730 poté, co důkladně prozkoumala ručku devítileté Jeanne-Antoinette Poissonové. Ambiciózní matka děvčátka hned ví, co to znamená. Její dcerka se stane královskou metresou.   Malá Jeanne (1721–1764) roste do krásy. To však k úspěchu nestačí. Rodina jí zajišťuje skvělé vzdělání, srovnatelné s dívkami z aristokratických rodin. […]
Zajímavosti
Chtělo by to kolečka! Jak vznikla kancelářská židle?
Dva kroky k exempláři na stole, tři k mikroskopu a zpět ke svému stolu jich musí ujít pět. A za chvíli dva další kroky k odpadkovému koši! Vstát, sednout – a pořád dokola. Světoznámý přírodovědec Charles Darwin to vyřeší: na židli si přimontuje kolečka!   Od kdy lidé používají židle? Chtělo by se říct, že takřka od vždy. […]
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
Na obzoru se objeví plachetnice. Nepřátelé! Je jedno, jestli to jsou Římané nebo Kartáginci. Tak či onak přicházejí loupit a vraždit. Skupina lidí prchá tajnou stezkou do kopce. Tam, ve skrytu před kýmkoliv, je město, které je jejich poslední nadějí…   Je horký den roku 1910. Ettore Pais (1856–1939), slavný italský archeolog, se vydává na […]
Anachoréti: Zazdění na vlastní žádost
Tisíce lidí se ve středověku rozhodnou opustit společnost, světské radosti i starosti a zasvětit zbytek svých dnů asketickému životu a modlitbě. Mnohým však nestačí udělat tlustou čáru a stát se poustevníky. Chtějí, aby společnost zůstala za tlustou zdí. A to doslova.   V 11. století začíná doba populačního růstu, rozvoje zemědělství, rozmachu měst a globálních […]
Michiganský trojúhelník: Záhady pod vodou i ve vzduchu
Znáte Michiganský trojúhelník? Leží v oblasti vzájemně propojených Velkých jezer na hranicích mezi Kanadou a USA a dějí se tam opravdu podivné věci. Mizejí tu lodě i letadla, lidí zde prý zahlédnou nejenom neidentifikované létající předměty, známé jako UFO, ale také USO, což jsou záhadné objekty pod vodou!   První z nejznámějších incidentů se odehraje […]
Záhady a napětí
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla?   Ve středověké […]
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte? […]
Podivný start čínského raketoplánu: Sledovalo ho UFO?
Na palubě čínského raketoplánu Shenzhou 9, který 16 června 2012 v půl jedné odpoledne odlétá do vesmíru, je první čínská kosmonautka Liu Yang (*1978). Start je naplánován na den 49. výročí letu Valentiny Těreškovové (*1937), první ženy ve vesmíru. Nakonec se však let do dějin zapisuje ze zcela jiného důvodu. Údajně ho totiž sledují mimozemské civilizace… […]
Posedlost anglického krejčího: Sužovalo muže sedm démonů?
Záchvaty agrese, nelidské skřeky i zpívání náboženských písní pozpátku. To vše je na denním pořádku v jednom z domů v malé anglické vesnici Yatton. Dříve velmi oblíbený krejčí se díky svým výstupům, způsobeným nevysvětlitelným incidentem, stává vyvrhelem společnosti. Podaří se mu jeho bezvýchodnou situaci zvrátit?   Vánoce, rok 1760, vesnice Yatton v Somersetu u. Místní komunita […]
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Setrvalá žízeň je špatný signál
panidomu.cz
Setrvalá žízeň je špatný signál
Za poslední desetiletí jsme si na tolik zvykli na heslo „pitný režim“, že jsme se mnohdy naučili pít, i když nemáme žízeň. Tělu to ale nesvědčí. Totéž platí, když se žízeň ozývá a neustává. Nadměrné pití signalizuje zravotní problém. Velkou žízeň přirozeně dostaneme, když se zpotíme za velkého vedra nebo při námaze. Také hodně slané
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz