Nestudovali architekturu, nemají počítače na pevnostní výpočty, přesto jejich výtvory často svými promyšlenými vlastnostmi překonávají ty lidské. SVĚT NA DLANI vám představuje nejlepší stavitele zvířecí říše…
Snovač pospolitý
Snovači pospolití jsou drobní vrabcům podobní ptáci. Dorůstají velikosti 14 cm a váží 26 až 32 gramů. Mají světle hnědou barvu, jen na temeni hlavy mají tmavohnědou čepičku. Žijí výhradně na jihu Afriky, především v Jihoafrické republice, Namibii a Botswaně. Právě zde totiž rostou tuhé trávy, které používají pro stavbu svých hnízd.
Snovači pospolití staví ohromné hnízdní kolonie, jež bývají až 4 m vysoké a 8 m dlouhé a je v nich až 300 samostatných hnízd.
Jde tak zřejmě o největší ptačí stavby na světě.
Kupa sena na stromě
Snovači budují svá hnízda na stromech a jiných vysokých objektech. Jsou to trvalé stavby, obývané několika generacemi současně. Při pohledu zdálky připomínají kupky sena na stromě. Jejich vnitřní členění je však promyšlené. Centrální komory udržují teplo, což je důležité především během chladných nocí, vnější komory naopak poskytují stín a příjemných cca 8 °C, když je ve dne horko.
Vchody jsou opatřeny ostrými větvičkami, které mají odradit vetřelce, jimiž jsou především hadi.
Termiti
Často bývají označováni za bílé mravence, ve skutečnosti jsou jejich nejbližšími příbuznými švábi. Termiti jsou světle zbarvení a světloplaší. Jde o sociální druh hmyzu, vytvářející rozsáhlé kolonie a obývající obrovská podzemní hnízda. Rozlišujeme až 3000 termitích druhů. Velikost vojáků a dělníků se pohybuje od dvou do čtrnácti milimetrů, královna může být velká až 11 cm.
V jednom hnízdě může žít i milion jedinců.
Čtyřmetrové skládky
Jejich ohromná podzemní hnízda disponují systémem chodeb a komůrek, které slouží jednak k přísunu potravy a vody a dále také k odvětrávání. Termiti ovšem budují i rozsáhlá nadzemní hnízda, vysoká 4–5 m a měřící až 20 m v průměru. Podle vědců jde však spíše o skládky, jež termiti tvoří vlastně omylem při kutání svých podzemních hnízd.
Sestávají z trusu, hlíny a tělíček odumřelých jedinců slepených dohromady termitími slinami.
Vosa Vespula squamosa
Vespula squamosa je druh sociální vosy, v angličtině nesoucí téměř poetické jméno yellow-jacket, čili vosa se žlutou bundou. Druh objevil už roku 1770 britský entomolog Dru Drury (1724–1803). Tyto asi 1,3 cm velké vosy mají černé tělo se žlutým pruhováním. Tělo královny má pak oranžovou barvu. Ke zvýšení sexuální přitažlivosti i jako poplašný signál využívá tento druh vos feromony.
Jejich bodnutí je pro člověka značně bolestivé.
Vosy hnízdí na Floridě
Hnízda staví Vespula squamosa ve značně nepřirozených prostředích, například v loděnicích či na piknikových stolech. Jsou vytvářena ze zpracovaných rostlinných vláken. Většina jich je obývána pouze rok. Největší takové nalezené hnízdo bylo vysoké 3 m. Na Floridě, kde je tepleji, však vosy obývají totéž hnízdo i několik let, proto jsou jejich zdejší stavby mnohem větší.
Mívají objem 50 až 60 litrů a jsou tvořena minimálně 60 000 komůrkami.
Žije v nich šest až 100 královen.
Bobr evropský
Po jihoamerické kapybaře jde o druhého největšího hlodavce na planetě. Běžně dosahuje hmotnosti až 30 kg. Bobr je dokonale přizpůsoben životu ve vodě. Má velmi hustou srst, která je díky impregnaci nesmáčivá, plovací blány i uzavíratelné nozdry a tlamu. Jeho oči chrání průhledné víčko, tzv. mžurka. Pod vodou vydrží až 20 minut. Typickým je pro něj jeho dlouhý plochý ocas.
V minulosti byl loven pro kožešinu i maso, dnes je chráněný.
Můj dům, můj hrad
Bobři se živí lýkem a větvičkami dřevin, které kácí do vzdálenosti přibližně 50 metrů od břehu. Nejčastěji používají kmeny s průměrem 5–8 cm, ale poradí si i s kmenem o průměru 70 cm. Bobři si budují různé druhy obydlí. Zimu například tráví v sídelních norách. Vrcholem jejich architektury jsou však až 2,5 metru vysoké stavby zvané hrady.
Pro zaplavení jejich vchodů budují na vodních tocích hráze, k jejichž stavbě využívají právě pokácených stromů.
Svojí činností způsobují rozsáhlé škody na dřevinách, ucpávají vodní toky a ničí protipovodňové hráze.
Sklípákovití (Ctenizidae)
Tito pavouci nespřádají pavučiny, jak je pro pavouky typické. Místo toho si tvoří nory o průměru 5 cm a hloubce až 30 cm. Nory jsou postavené z materiálu, podobného korku. Jejich zvláštností jsou jakési padací dveře, připevněné k noře na jedné straně pavoučím vláknem a zvenčí jsou maskované vegetací a půdou.
Za nimi číhají tito noční pavouci na svoji kořist, kterou detekují díky vibracím, jež oběť způsobí při přiblížení se ke dvířkám.
Vosa versus pavouk
Sklípákovití jsou středně velcí, asi 2,5–4 cm, chlupatí pavouci většinou černé, hnědé či červenohnědě barvy. Mají zavalité tělo a silné krátké nohy. Umějí rychle běžet, jsou agresivní, ale jejich kousnutí není pro člověka život ohrožující. Přirozeným nepřítelem těchto pavouků jsou vosy, jež se dokážou přes víko nory dostat a pavouka pobodat.
Na jeho tělo pak vosa naklade vajíčko, z něhož se následně vylíhne larva, která pavouka sežere.
Mravenec lesní
Mravenci představují teplomilný blanokřídlý sociální druh hmyzu. Obývají většinou smrkové lesy, kde si z jehličí a větviček stavějí osamělé kupy s dominantní orientací k jihu kvůli akumulaci tepla. Mraveniště bývají vysoká asi 50 cm, ale v místech, kde je nedostatek světla, mohou dosáhnout výšky až okolo 2 m.
Mnohem rozsáhlejší je ovšem podzemní část mraveniště, která je dvakrát větší než část vystupující na povrch.
Do ní se mravenci stahují v zimě, když spí.
Kolik královen žije v mraveništi?
Mravenci tvoří dva typy společenství. V tom prvním je jediná plodná samička, dožívající se až 20 let, která již nestrpí žádnou jinou královnu. Mraveniště pak disponuje asi 500 000 dělnic, které zajišťují jeho každodenní chod včetně obstarávání potravy, péče o potomstvo a obrany. Když samička zemře, kolonie zpravidla vyhyne.
V případě druhého typu společenství žije v jednom mraveništi více královen a až přes milion dělnic, které o ně pečují.
Tato společenství díky tomu mohou přežívat dlouhá desetiletí.
Plži lepivkovití
Název rodiny mořských plžů Xenophoridae pochází se starořečtiny a znamená „nesoucí cizince“. Jak rostou, cementují tato zvířata do svých ulit malé kameny, mušle, odumřelé korály a schránky jiných mořských živočichů. V konečném důsledku tak jejich ulita vypadá jako neživá hromádka mušlí a kamínků.
Hmotnost nalepených schránek často přesahuje váhu samotné ulity lepivky.
Proč kradou schránky jiných?
Existuje několik hypotéz, proč to dělají. Někteří odborníci se domnívají, že jde o formu maskování se před predátory, podle jiných jim větší povrch schránky usnadňuje pohyb po mořském dně. Velmi pravděpodobnou se pak jeví teorie, že schránky jiných živočichů využívají lepivky k ochraně hlavy při krmení, a brání se tak útoku na jinak exponovanou část těla.
Navíc je lepení mrtvých lastur pro tohoto plže energeticky méně náročné než tvorba vlastní silné ulity.
Vodní architekt z rodu čtverzubcovitých
Již v 90. letech minulého století objevili vědci záhadný obrazec o průměru 2 m, pokrývající mořské dno poblíž japonského ostrova Amami-Oshima. Jeho autorem nejsou mimozemšťané, ale druh čtverzubce, označovaný jako Torquigener, objevený později – až roku 2014. Samečci těchto ryb, velcí asi 13 cm, tvoří podvodní umělecká díla zdobená mušlemi, aby zvýšili své šance na spáření.
Bez přestávky na nich pracují 7–9 dní, jinak by je smyl vodní proud.
Když se samičce výtvor líbí, naklade do jeho středu vajíčka.
Facebook
Twitter
RSS