Jak se říká: Historii tvoří vítězové! Ne vždy se tak ale stalo s přičiněním člověka. I ti největší vojevůdci a vládci doplatili na to, že podcenili rozmary počasí. Jiným to naopak k vítězství pomohlo. Jaké události se odehrály pod taktovkou povětrnostních podmínek?

Bitva u Salamíny

Kdy: 480 př. n. l.

Kde: ostrov Salamína, Řecko

O co šlo: námořní bitva mezi Řeckem a Perskou říší

Vliv počasí: vítr

Bitva u Salamíny patří k jedněm z rozhodujících okamžiků řecko-perských válek a celého starověku. Údaje o průběhu bitvy jsou nejisté a podle různých autorů se liší. Dochovaly se jen malé útržky. Už před bitvou se udála velmi zajímavá situace.

Athéňané požádali o věštbu věštírnu v Delfách, která ukázala, že výhra stojí při řeckém loďstvu. Hlavní úlohu v průběhu bitvy ale sehrál Athéňan Themistoklés.

Vynikající stratég

Themistoklés si naschvál vybral salamínskou úžinu, jelikož zde nemohli Peršané uplatnit svou početnou převahu. Zřetelně si to uvědomoval i perský vojevůdce Xerxes, který se snažil řecké loďstvo vylákat do Saronského zálivu.

Themistoklés ale vymyslel lest a rozšířil zprávu, že mezi Řeky panují neshody, a že se řecké válečné lodě chtějí stáhnout na jih. Perské lodě tak vpluly do Salamínského průlivu.

Příznivý vítr

A právě úzká úžina pomohla Řekům k jejich vítězství. Jejich lodě byly totiž menší než Perské, a díky tomu velmi dobře manévrovaly i v silném větru, což věděl i Themistoklés. Zatímco velké perské lodě silný západní vítr nakláněl.

Řekové měli navíc lepší znalost zdejších vod, a k perské porážce jistě přispělo i to, že bezhlavě útočili ve snaze předvést se před panovníkem. A i když měl Xerxes nad Řeky početní převahu, Peršané se už neodvážili útok opakovat.

Kublajchánův útok na Japonsko

Kdy: 1277–1289

Kde: Japonsko

O co šlo: slavný vojevůdce se chystal rozšířit svou říši o Japonsko

Vliv počasí: tajfun

Kublaj neboli Velký chán byl mongolský vojevůdce, žijící ve 13. století. Vládcem celého Mongolska se stal v roce 1259 a velmi rychle si zemi podmanil.

Už o pět let později určil za hlavní město Khanbalik (dnešní Peking) a zároveň se zřekl veškerých mocenských nároků na mongolská území mimo Čínu a vlastní Mongolsko. K tomu byl donucen po mocenském zápasu se svým bratrem.

Významný panovník

Chán by nejen dobrým dobyvatelem, ale i vládcem. Veškeré svou pozornost podřizoval zájmům Mongolů, zajistil náboženskou svobodu buddhistům i Tibeťanům. Za jeho vlády se zavedlo i tzv.

kvadrátní písmo, které se pak stalo oficiálním písmem celé doby vlády dynastie Jüan.

Udeřil božský vítr

Mezi lety 1277–1289 už se ale pokoušel dobýt další státy: Jávu, Vietnam a Japonsko. Tyto snahy ale nebyly příliš úspěšné a stály ho velké vojenské ztráty. Při útoku na japonské ostrovy mu dvakrát zabránil v úspěchu tzv.

božský vítr (kamikaze) – tajfun, který roku 1281 zničil jeho invazní flotilu. Šinoističtí kněží pak dlouho věřili, že zemi zachránili svými modlitbami, které prý nepřízeň počasí přivolaly. A Japonsko tak zůstalo od vpádu Kublaje ochráněné.

Podle tohoto tajfunu pak během 2. světové války Japonci pojmenovali své známé sebevražedné jednotky.

Americký boj za nezávislost

Kdy: 1776

Kde: Spojené státy americké

O co šlo: V bojích se utkali američtí kolonisté s britskými vojáky.

Vliv počasí: mlha

Americká válka za nezávislost se odehrála na území Spojených států, kdy došlo ke střetu kolonistů proti britským vojákům. Revoluce začala už v roce 1763, kdy Francie přestala vojensky ohrožovat britské kolonie v Severní Americe.

Británie ale zavedla řadu daní a v britském parlamentu také chyběli zástupci kolonistů. Po protestech v Bostonu pak Britové vyslali do Spojených států vojenské jednotky a od roku 1775 vypukly boje.

O rok později zástupci 13 kolonií jednomyslně odhlasovali přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států. Tímto aktem se Spojené státy staly nezávislé na britské koruně.

Boj o New York

To se ale anglické straně nelíbilo a v srpnu roku 1776 povolala na americké území dalších 40 000 vojáků. V tu chvíli se odehrála největší bitva celé války.

Britové se zmocnili New Yorku, který dříve získal americký generál George Washington. Ten si nebyl jistý, kde Britové znovu zaútočí, proto nechal polovinu svých sil na dolním Manhattanu a zbytek přesunul do Brooklynu a Queensu.

Mlha zachránila životy

Je důležité dodat, že armádu pod Washingtonovým vedením tvořili pouze dobrovolníci bez uniforem a často i beze zbraní, zatímco britské vojsko disponovalo velmi dobře vycvičenými muži.

Když se pak schylovalo k zásadní bitvě u Long Islandu, zakročila zřejmě vyšší moc. Při rozhodujícím střetu padla nečekaně hustá mlha, která umožnila kolonistům ukrýt se před útokem nepřátel. Na druhý den se tak mohli znovu sešikovat a na Angličany zaútočit.

Kdyby se tak nestalo, Washingtona by zřejmě zajali a americká revoluce by skončila porážkou.

Francouzská revoluce

Kdy: 1789

Kde: Francie

O co šlo: Zástupci nižších vrstev se rozhodli protestovat proti králi, kterého následně svrhli, a vznikla republika.

Vliv počasí: sucho a výbuch sopky

K Velké francouzské revoluci došlo mezi lety 1789 a 1799, kdy na území Francie vládl zástupce absolutní monarchie, král Ludvík XVI. Situace v zemi byla katastrofická, Francie se dlouhou dobu potácela na pokraji státního bankrotu a nespokojenost lidu rostla.

Výbuch sopky

Velký vliv na tuto událost měl i výbuch islandské sopky Laku v roce 1783. Během erupce se dostalo do atmosféry velké množství popela a sopečných plynů, což vedlo v Evropě k poklesu teplot na několik dalších let.

Tato změna se projevila v neúrodě plodin, kterou pocítili obyvatelé celého kontinentu. V zemi totiž panovalo katastrofální sucho a zároveň chlad, který škodil rostlinám. Proto se zoufalí Francouzi rozhodli vzít situaci do svých rukou.

Útok na Bastilu

Zcela překvapivě na situaci zareagoval sám král Ludvík XVI., když v květnu 1789 svolal radu, ve které projevil dobrou vůli a dovolil, aby měl třetí stav v parlamentu tolik poslanců jako šlechta a duchovenstvo dohromady.

Když se ale měly všechny stavy sejít ve Versailles, panovník poslal k zámku vojsko. Na protest pak Pařížané vtrhli do královské zbrojnice, zabavili zbraně a střelivo a napadli vězení Bastilu, symbol královského útlaku. Tím začala Velká francouzská revoluce.

Ruské tažení Napoleona

Kdy: 1812

Kde: Rusko

O co šlo: Napoleon usiloval o získání Ruského území.

Vliv počasí: mráz

V celé historii se nenašla žádná armáda, která by dobyla Rusko, nebo se odtud aspoň nevrátila v dezolátním stavu. V roce 1812 se o to pokusil i slavný vojevůdce Napoleon Bonaparte. V té době už si podmanil téměř celou Evropu kromě Británie a Ruska.

Vše začalo v roce 1806, kdy Napoleon zahájil válku s Pruskem, přičemž ruský car Alexandr I. slíbil Francouze podpořit. Mezitím ale Napoleon stačil jádro pruské armády zničit.

Křehké spojenectví

Francouzsko-ruská aliance ale zřejmě nebyla tak pevná, zvlášť když se Rusové snažili nenápadně pomáhat Rakušanům a dovolili anglickým obchodníkům připlouvat do ruských přístavů. Napoleon tak přestal carovi věřit a v roce 1812 se rozhodl, že na Rusko zaútočí.

Napoleonova armáda měla v té době něco mezi 430 až 680 tisíci muži. Ze začátku to proto vypadalo, že Rusové se zhruba 200 000 muži nemají šanci. Stalo se ale něco, s čím Francouzi nepočítali.

Dobytí Moskvy a pád

Hlavní bitva, která by vše vyřešila, se měla odehrát u Moskvy. Protivník se ale zachoval jinak, než Napoleon očekával. Boje se prodlužovaly. Během několika měsíců se počet francouzských vojáků zmenšil zhruba o polovinu.

Navíc se prudce ochladilo až na -30 °C, a na to nebyli francouzští vojáci připraveni. Zemřelo celkem 50 000 koní a tisíce vojáků. Rozhodující se stala bitva u Borodina, která patřila k nejkrvavějším bojům celé války.

Pak už to šlo s Napoleonovou armádou jen z kopce a zbyly z ní pouhé trosky zničené hladem, mrazem a tyfem. Do Francie se tak z obrovské armády vrátila nanejvýš 70 000 mužů.

Ruské tažení Hitlera

Kdy: 1941

Kde: Rusko

O co šlo: Německo se pokusilo o obsazení celé Evropy. Po předchozích úspěších zaútočilo i na Sovětský svaz.

Vliv počasí: mráz a bahno

Když Německo ve 2. světové válce postupně obsazovalo celou Evropu a Francie kapitulovala, schválil v roce 1940 Adolf Hitler akci, nazvanou Operace Barbarossa.

K jejímu uskutečnění došlo dne 22. června 1941. Nástup Wehrmachtu byl vcelku ohromující, za prvních 14 dní ušli němečtí vojáci 300 až 600 km a nic nenasvědčovalo tomu, že by akce měla dopadnout špatně.

Podcenění nepřítele

Zřejmě proto si Hitler myslel, že Rusko rozdrtí v několika týdnech a nepočítal s tím, že by se boje mohly prodloužit až do zimy. A stalo se prakticky totéž co o 130 let dříve Napoleonovi.

Němečtí vojáci se vybavili parádními uniformami, se kterými se chtěli předvést během vojenské přehlídky na proslulém Rudém náměstí, ale chybělo jim teplé oblečení a adekvátní výstroj.

Museli si tak v krutých mrazech vkládat vrstvy novin do kabátů, aby netrpěli omrzlinami.

Nedostatečná technika

Hitler měl také nereálné odhady o tom, jak vypadá sovětské letectvo nebo jeho tanková technika.

Německý vůdce nechtěl uvěřit, že by Sověti disponovali 10 000 tanky, ve skutečnosti jich měli mnohem více, a navíc měli obrovské množství lidských i materiálních rezerv.

Postup Wehrmachtu navíc zpomalil i rozbahněný terén. Německé tanky měly na rozdíl od Sovětů pouze úzké pásy a ve sněhu neměly dostatečný tah. Německo utrpělo v Rusku obrovské ztráty a byl to první krok k postupnému pádu celé německé Říše.