Knižní nabídka

Neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo…

David Urban: Tři opice

Zlo má mnoho tváří. V kriminálních povídkách policisty Davida Urbana se potkáváme se sériovým vrahem, který u svých obětí zanechává figurku tří opic. S policistou, který má v popisu práce chránit, ale dělá pravý opak. S fantomem, který unese manželku doktora Johna Watsona, přítele Sherlocka Holmese. Co je spojuje? Touha po pomstě. Na světě přece není staršího a častějšího motivu pro zločin.

Pro vraždu.

Vraždu promyšlenou a do detailu naplánovanou, protože jak praví staré přísloví, pomsta chutná nejlépe zastudena…

Povídky zařazené do tohoto souboru sklidily řadu ocenění v různých literárních soutěžích. Krvavý rok a Tři opice zvítězily v České lupě 2017, respektive 2019,

Poslední případ Hercula Poirota získal Cenu Sherlocka Holmese 2019, Případ ztraceného prstenu, Jiný kafe a Superhrdina se dostaly do finále Ceny Havran. Vraždící klauni se umístili mezi výherními povídkami v soutěži 4. český thriller v roce 2017.

Ukázka z knihy:

„ZNÁTE TAKOVOU TU SOŠKU TŘÍ OPIC?„ oslovil zamyšleně osobu, která seděla na židli uprostřed obývacího pokoje. Závěsy na oknech byly zatažené, křišťálový lustr zhasnutý a místnost osvětlovala pouze stojací lampa se stínítkem japonského vzoru, umístěná v rohu vedle kožené sedačky. Vyobrazení barevní ptáci a růžové květy se promítali na bílé stěny.

Pokoj byl zařízen stylově, muže dokonce překvapilo, jak dobrý má majitelka vkus. Trochu ho mrzelo, že celou scénu pokazil starou dřevěnou židlí, která se sem nehodila.

Jenže jiná možnost nebyla, luxusní nábytek se pro jeho úmysly nehodil.

Žena měla malou, hubenou postavu, která působila křehce. Mohlo jí být kolem padesáti let, ale vypadala zachovale a sympaticky. Kdysi se mu líbila a občas figurovala v jeho snech. Prošedivělé, původně uhlově černé vlasy ohraničovaly její bledý, strhaný obličej. Z oroseného čela stékalo několik stružek potu, které ji nepříjemně pálily v očích a nutily mrkat.

Zvětšenými zorničkami v modrých duhovkách roztržitě těkala ke dveřím, jako by doufala, že se v nich v pravou chvíli objeví manžel nebo jiný zachránce.

Nehýbala se, ale celé tělo se jí chvělo a většinu odhalené kůže pokrývala husina.

Muž se k ní naklonil a do ucha jí zopakoval dotaz, jako by ho prvně neslyšela. Na tváři ucítila jeho horký dech. Voněl po jahodách. Možná měl žvýkačku, napadlo ji, protože podvědomě očekávala, že takovému člověku bude z úst páchnout. Jenže on od počátku nevypadal jako zločinec, jinak by mu neotevřela. Měl hezký obličej, sportovní postavu a byl slušně oblečen.

Na první pohled sympaťák.

Postavil se a nedočkavě na ni upřel pronikavý pohled.

Vůbec nechápala, o čem mluví. Kdo to je a co po ní chce? Proč přišel za ní? Nechtěla, aby se znovu tolik přibližoval, tak odpověděla prudkým zavrtěním hlavy. Židle pod ní zavrzala a provaz, kterým měla za zády spoutané ruce k opěradlu, se

jí bolestivě zařízl do kůže. Tlak na kotnících a holeních obnažených nohou jí připomněl, že je má přivázané k předním nohám židle.

„Neznáte? To mi neříkejte, ty opice zná přece každý,„ zapochyboval laškovně muž a s úsměvem ženě zahrozil nataženým ukazovákem pravé ruky. „Jedna opička si zakrývá oči, druhá uši a ta třetí pusu. Podívejte, už si vzpomínáte?„

Strčil ženě před obličej malou sošku a znovu pohlédl do jejích vystrašených očí. Zamrkala a letmo na ni pohlédla. V tom šeru nedokázala rozeznat jednotlivé detaily, ale pochopila, co jí ukazuje. Po chvíli souhlasně přikývla.

Poněkolikáté se pokusila na muže promluvit, ale přes zmuchlanou látku zastrčenou v puse do ticha místnosti proniklo pouze nesrozumitelné zahuhlání.

„Vidíte, já věděl, že si vzpomenete,„ zaradoval se, pohladil ji po zpocených vlasech a usmál se na ni. V tom úsměvu se neodrážela žádná radost. Byl chladný a zlý, stejně jako mužovy oči.

Odněkud z kapsy kalhot vytáhl lesklý předmět a sevřel ho v dlani, než si ho stačila prohlédnout.

„Vy jste tehdy, paní Mrázková, byla přesně jako ty opice.

Vy jste neviděla, neslyšela a nemluvila.„

DAVID URBAN se narodil před více než 45 lety v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a v panelákovém bytě s ním mimo manželky bydlí také pár koček. Už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, což se odráží na jeho literární tvorbě. Mezi jeho zájmy patří četba knih, sbírání komiksů a hraní her.

Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě.

David Urban: Tři opice, vydává nakladatelství Kalibr, 168 stran, doporučená cena 279 Kč

Antoine Saint de Exupéry: Malý princ

Novou audioknihu podle překladu Jiřího Pelána čtou Vojta a Tatiana Dykovi

DOBŘE VIDÍME JEN SRDCEM.

TO PODSTATNÉ OČIMA NEUVIDÍŠ

Nesmrtelný příběh havarovaného letce a malého prince, plný fantazie a neopakovatelné, jímavé atmosféry, znovu ožívá. Tentokrát v novém překladu Jiřího Pelána, který byl v knižní podobě oceněný Zlatou stuhou 2020 za nejlepší překlad knihy pro mladší děti.

„Překlad Jiřího Pelána je, troufám si říct, ze všech dosud dostupných českých verzí nejlepší. Je na něm znát, že vznikal s dokonalým pochopením podstaty původního díla. Je velice pečlivě provedený, nesnaží se o zbytečné aktualizace, je psaný velmi kultivovaným jazykem.

To vše odpovídá jak autorskému záměru a vyznění díla, tak době jeho vzniku.„ Jovanka Šotolová (překladatelka, literární kritička a vysokoškolská pedagožka)

Příběh je vhodný pro děti od 7 let.

VOJTA DYK (1985)

Absolvoval herectví na DAMU a zpěv u prof. Pavly Fendrichové na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Již za studií hostoval na jevišti (Národní divadlo 2008–2012, Divadlo v Dlouhé). Umělecké aktivity dělí mezi herectví a hudbu (působil mj. ve formacích NightWork, T.O.P. Dream Company a nyní vystupuje s brněnským swingovým orchestrem B-Side Band a vlastní americkou kapelou D.Y.K.).

Je držitelem ceny Skokan roku v anketě Český slavík 2009, Ceny Anděl za zpěváka roku 2012 a herecké Ceny Alfréda Radoka 2009 za objev roku. Všeobecně známým je díky televizi a filmu.

Výrazně se zapsal i do audioknižního světa, když načetl kultovní román Stopařův průvodce po Galaxii nebo audioknihou Kvak a Žbluňk jsou kamarádi.

TATIANA DYKOVÁ (1978)

Je jednou z nejvýraznějších českých hereckých osobností. Prošla mnohými divadelními scénami, ať už jako členka souboru (2002–2014 Dejvické divadlo), nebo jako host (Národní divadlo, Divadelní spolek Kašpar, Rokoko, La Fabrika, Divadlo Ungelt ad.). Všeobecně známou je díky televizi a filmu, kde ztvárnila obrovské množství rolí a hrála ve více než padesáti filmech.

Několikrát byla nominována na různá ocenění (jedenáctkrát Český lev, Cena Thálie, Cena Alfréda Radoka, Neviditelný herec). Sedmá nominace na Českého lva 2006 za hlavní ženský herecký výkon ve filmu Štěstí byla korunována vítězstvím.

Ocenění se dočkala i na zahraničních festivalech – za snímek Společnice získala cenu na Televizním festivalu Monte Carlo a na festivalu Berlinale získala ocenění Shooting Star.

Antoine Saint de Exupéry: Malý princ
Překlad: Jiří Pelán
Čtou: Vojtěch Dyk a Tatiana Dyková
Režie: Petr Gojda
Hudba: Radek Tomášek
Délka nahrávky: 1 hodina a 43 minut
Vydává: Témbr
Doporučená cena: 249 Kč

Michal Viewegh, Petra Soukupová, Petr Šabach, Miloš Urban, Marek Epstein, Irena Hejdová, Markéta Hejkalová, Josef Maník, Boris Dočekal

Zamilované povídky

Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujeme jeho číslo…

Hrdinové Zamilovaných povídek Michala Viewegha, Petry Soukupové nebo Petra Šabacha a dalších oblíbených Autorů o tom vědí své – a svými hořkosladkými příběhy jistě v mnohých rozdmýchají nostalgii. Protože kdo se nikdy nezakoukal do učitele nebo neprožil románek na letním táboře…? A komu se v tanečních neroztřásly nohy při pohledu na člověka, který pro něj byl tenkrát jediný na světě…?

Sbírka ukazuje krásu i úskalí mladé lásky, na kterou se nezapomíná, přestože nám z ní většinou nezůstane nic, než zlomené srdce…

Ukázka z knihy:

„Nejsem spisovatelka, ale přátelé i kolegyně v práci o mně říkají, že jsem prý dobrá vypravěčka – pokud tedy mají pravdu, snad tuhle doslova červenoknihovní historku v psané formě nepokazím.

Jmenuji se Zdena, je mi jednačtyřicet a jsem už deset let rozvedená, ale pro následující, snad až trochu přeslazený, příběh z loňského léta to není důležité – klíčové naopak je, že s jeho hlavní postavou, mou dnes šestnáctiletou dcerou Janou, bydlím sice ve Zbraslavi, ale od rozvodu pracuji v nejmenované ruské bance v centru, takže inkriminovanou vilu na okraji Chuchle (tu narůžovělou se zahradním bazénem) vidím z městského autobusu ze Strakonické velmi dobře.

Vídám ji od pondělí do pátku dvakrát denně, to jest desetkrát týdně cestou do práce a samozřejmě i z práce.

Rovněž je třeba připomenout, že léto 2018 bylo – jak si mnozí jistě vzpomínáte – extrémně suché a horké.

Podle meteorologů z pražského Klementina šlo dokonce o nejteplejší léto od roku 1775, takže když si v červenci 2018 má šestnáctiletá dcera Jana na letním táboře v posázavských Pikovicích navzdory všem příslušným varováním a zákazům v podnapilém stavu přinesla do stanu zapálenou svíčku, aby si v průběhu večera mohla pravidelně připalovat cigarety (někdy opravdu lituji, že jsem coby rozvedená matka nikdy nedokázala používat fyzické tresty), samozřejmě nanejvýš riskovala, zvláště když hned po vstupu do stanu zavrávorala, a aniž si toho všimla, sklenici se svíčkou převrhla.

Přeschlá textilie stanu a krátce po ní i smrková podsada pochopitelně okamžitě vzplanuly – dokonce tak rychle, že dcera sotva stačila utéct. Všechny její osobní věci, jakož i veškerá moje drahá kosmetika a několik ještě dražších kousků mého oblíbeného oblečení, které dcera propašovala na tábor bez mého vědomí, zůstaly uvnitř stanu a během chvíle shořely na troud.

Když o čtvrt hodiny později dorazili hasiči, bylo víceméně po všem. Jeden z nich prý pouze vodou lehce pokropil okolní stany – bezpochyby pro případ, že by z doutnajícího spáleniště přece jen ještě vylétla nějaká ta jiskra.

„Pardon,„ promluvila údajně má dcera (poprvé od chvíle, kdy stan vzplanul).

Podle Jany jí prý ten hezký mladý hasič neodpověděl, a dokonce se na ni ani nepodíval – a já se mu vzhledem k okolnostem vůbec nedivím. Místo toho údajně pohlédl na nejbližšího ze svých starších kolegů, mlčky se usmál a všichni odjeli.

Toť pro začátek vše.„(z povídky Michala Viewegha Horkých šestnáct)

Obsah:
Michal Viewegh: Horkých šestnáct
Petra Soukupová: Johana a láska
Petr Šabach: Zloděj jablek
Miloš Urban: Z tábora
Marek Epstein: Lajf
Irena Hejdová: Opilej Emou
Josef Moník: Sem smějí jenom tihle
Markéta Hejkalová: Sliby chyby
Boris Dočekal: Sladkých šestnáct

Michal Viewegh, Petra Soukupová, Petr Šabach, Miloš Urban, Marek Epstein, Irena Hejdová, Markéta Hejkalová, Josef Maník, Boris Dočekal: Zamilované povídky, vydal Listen, 144 stran, doporučená cena 259 Kč

Vychází také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr

Čtou: Martina Hudečková, Jitka Ježková, Tomáš Hanák a Jan Maxián
Režie: Jan Drbohlav
Hudba: Petr Hanzlík
Délka nahrávky: 3 hodiny 16 minut
Doporučená cena: 249 Kč