České dějiny před 150 lety byly jiné než dnes a byly i jiné, než bývaly před tím. Tradici obrazů české historie vygeneroval český nacionalismus, utvrdily se vznikem Československa a komunisti je jen přebarvili na rudo, když z ikon udělali první marxisty.
Nejslavnější neexistující postava Jára Cimrman a jeho život není o nic víc smyšlenka než některé události a postavy skutečné minulosti…
Masakr o sedmi mrtvých
Co: sedláci u Chlumce
Rok: 1775
Rozpor: Obraz obřích jatek nabourává realita pár mrtvých.
„Na věčnou paměť selského povstání. Neohroženým sedlákům, rebelům…“ Už 70 let stojí u silnice z Prahy na Hradec Králové poblíž Chlumce nad Cidlinou socha sedláka s kosou. Dílo Jakuba Obrovského je odhaleno v roce 1948 při 100. výročí zrušení roboty a jako památka na povstání z roku 1775. Tehdy sedláci od Chlumce poprvé dopadnou jak sedláci u Chlumce.
Přes 200 let ta představa navozuje potoky krve a stovky mrtvých, i malá anketa u nás v redakci to potvrzuje – většina hádala několik stovek.
Jenže realita je trochu jiná…
Smrt za svobodu
Tam, kde dnes stojí socha sedláka, byl před 240 lety rybník. Právě u něho sedláci dopadli, jak dopadli. Krajem se tehdy přežene několik armád, přidá se hladomor. Situace je zoufalá a právě tehdy, v lednu 1775, to všechno začne. Jedinou fámou. Na venkově se totiž šušká, že císařovna Marie Terezie (1717–1780) vydala Zlatý patent, jímž se ruší nevolnictví.
Jenže nikdo z pánů o ničem podobném neví a nic se neděje, proto se rozšíří další fáma, že Zlatý patent už vlastně existuje, ale panská šlechta rozhodnutí před lidmi tají. Jeden ze svobodných pánů a rychtář Antonín Nývlt, který s luzou soucítí, se postaví do čela selského guberna (povstání). Skupinky sedláků pak táhnou krajem a požadují zrušení nevolnictví i roboty nebo alespoň zmírnění.
Aby je někdo bral vážně, přepadávají a demolují zámky, domy panských úředníků. Devastují kaple i fary, ničí sochy svatých. A pak 24. března 1775 táhnou na chlumecký zámek. Na tři stovky sedláků se na břehu rybníka ve větru a dešti se sněhem postaví profesionálům. Vojáci je zatlačí do vody, kde se dva ubožáci utopí, další dva podlehnou zraněním a 72 vojáci zavřou. A to je všechno.
Tedy skoro všechno. Druhý den se u Chlumce sejde ještě víc sedláků a jdou zase na zámek. A zase skončí v rybníce. Tentokrát zemře pět lidí a 211 je zajatých. To nevypadá jako masakr, třebaže dohrou je poprava sedmi vůdců povstání. Někteří dostanou nucené práce, někteří výprask karabáčem. Něco se ale přece jen zlepší.
Už v srpnu Marie Terezie vydá robotní patent (úlevy) a o šest let později její syn Josef II.
(1741–1790) zruší celé nevolnictví.
Facebook
Twitter
RSS