Lidé se jí obloukem vyhýbají, protože se nechtějí popálit. Zahrádkáři na ni nadávají, když ji jako otravný plevel vytrhávají ze záhonů. Kopřiva ale není jen na obtíž! Najdeme ji v kosmetice i ve farmacii a své místo má i v kuchyni.
Podle staré moudrosti má každé popálení kopřivou pomáhat na revma. I když by to bylo skvělé, pravda to není. Ale nebuďte zklamaní, i tak má kopřiva řadu dalších es v rukávu.
Magická i léčivá rostlina
Naši předkové věří, že kopřivy mohou zahánět zlé duchy i nemoci. Aby se nečisté síly držely v uctivé vzdálenosti od lidských příbytků, vyrábějí z této rostlinky různé magické předměty. Stejnou funkci plní i košťata z této rostliny a za ochranu se považují rovněž její bohaté trsy, rostoucí v blízkosti domu. Je také jednou z devíti rostlin vzývaných v pohanském anglosaském „kouzlu devíti bylin“.
Ty mají být darem od boha uzdravení a léčby Wodena. Z této směsi bylinek se připravuje léčivé mazání za recitace speciálních zaklínadel. V lidovém léčitelství se kopřiva také používá samostatně, a to jako podpůrný prostředek pro tvorbu mateřského mléka i jako lék proti revmatismu, k očistným kůrám, ke zmírnění problémů s ledvinami a močovými cestami i trávením a také ke zlepšení růstu vlasů.
Pod plachtami z kopřiv
Vzpomínáte na Bohdanku z pohádky Sedmero krkavců (2015), která musela z kopřiv ušít košile pro své zakleté bratry? Na textilii se zpracovává tato bylina podobně jako len či konopí. Využívají ji k tomu už dávné civilizace, ve středověku slouží k výrobě lodních plachet.
V průběhu obou světových válek ve 20. století jsou kopřivy cíleně pěstovány, aby byl materiál na šití vojenských uniforem. Oblečení z ní se vyrábí dodnes. Kopřivy mohou být rovněž zdrojem barviv, a sice žlutého z kořenů a žlutozeleného z listů. Dnes se s touto rostlinou setkáváme hlavně ve farmacii a kosmetice.
Pochutnejte si, prosím!
Na našem území je nejrozšířenější kopřiva dvoudomá, její menší a nenápadnější příbuzná kopřiva žahavka je už řazena mezi ohrožené druhy rostlin. Obě však dokážou způsobit nepříjemné kožní reakce. Jejich droboučké chloupky totiž obsahují směs látek, vyvolávajících pocity pálení a typickou vyrážku.
I když na procházce se jim raději vyhýbáme, v kuchyni bychom to rozhodně dělat neměli. Kopřiva dvoudomá má při vaření chuť podobnou špenátu a lze ji tak i upravit. Populární jsou rovněž kopřivové nádivky, polévky nebo pyré.
Právě namáčení kopřiv ve vodě či tepelná úprava odstraňují chemikálie, které stojí za nepříjemnými pocity. A tak si klidně z listů či květů můžeme udělat čaj, v některých zemích se z mladých kopřiv dokonce vyrábějí i alkoholické nápoje.
A nyní něco pro silné nátury: v hrabství Dorset na jihozápadě Anglie se každoročně koná soutěž, při které se účastníci snaží sníst co nejvíce syrových kopřiv. Například v roce 2014 vyhraje šéfkuchař Phillip Thorne, který spořádá 24 metrů kopřiv!
Facebook
Twitter
RSS