Kradl český malíř Maorům duši?

Rád by maloval původní obyvatele Nového Zélandu. Bez vzájemné důvěry to ale nepůjde. Musí Maory přesvědčit, že jim při portrétování „nesebere“ duši.

Poruší rodinnou tradici, nebude zahradníkem. Bohumíra (Gottfrieda) Lindauera (1839–1926) z Plzně to mnohem víc táhne k malování. Ve svých 16 letech přijíždí do Vídně a na Akademii výtvarných umění se přihlásí do ateliéru malíře náboženských obrazů Josefa Führicha (1800–1876).

Po dokončení studií se vrací zpátky do rodného města. Plán živit se jako portrétista mu nevyjde, a tak vyrazí do světa. V dubnu 1874 si koupí lístek na parník, který ho odveze na Nový Zéland.

Nespokojený Lindauer uprchne k protinožcům.

Dbá na detail

Lindauer zakotví na Jižním ostrově. Živí se fotografováním a portréty. Brzy začíná malovat i Maory, původní obyvatele Nového Zélandu. „Nebylo to úplně jednoduché. Maorové, jako jiné přírodní národy, měli obavu z toho, že v momentě, kdy je někdo bude portrétovat, přijdou o duši,“ vypráví Roman Musil, současný ředitel Západočeské galerie v Plzni.

Lindauer si však dokáže získat jejich důvěru. Hlavně proto, že s nimi jedná jako se sobě rovnými. Maorové mu někdy sedí modelem, jindy je namaluje podle fotografie. Detailně zachycuje jejich tetování, účesy, zbraně, oděvy či šperky. Vytvoří tak vynikající studijní materiál pro etnografy a zároveň svým obrazům vdechne „život“.

Jeho obrazy posbírají řadu ocenění po celém světě.

Obdaruje prince

Zhruba po třech letech se Lindauer přestěhuje do Aucklandu na Severním ostrově. Seznamuje se s podnikatelem Henrym Partridgem (1848–1931), který si jeho portréty Maorů zamiluje a hned si jich několik objedná.

I díky němu se zvěst o talentovaném portrétistovi z Čech rozletí do světa. V roce 1886 Lindauer vystavuje svá díla v Londýně a jeden z obrazů věnuje korunnímu princi Edwardovi (budoucí britský král Edward VII.; 1841–1910).

Jsou jako živé a výrazně usnadní práci etnografům.

Prchá před válkou

Na rodné Čechy nikdy nezapomněl. Kontakty udržuje například s mecenášem Vojtou Náprstkem (1826–1894) a do Prahy posílá etnografické předměty. V Evropě Lindauer naposledy pobývá v letech 1911–1914.

Po vypuknutí první světové války se stihne na poslední chvíli vrátit na Nový Zéland. O dva roky později přestává malovat, protože postupně ztrácí zrak a třesou se mu ruce. Dožije ve svém domě nedaleko Woodwillu na Severním ostrově.