Lidem je vlastní, že epochu, ve které žijí, považují většinou za mnohem horší, než epochy minulé. Podobné romantické představy však platí nejen o dějinách, ale třeba i o automobilech. Dříve přece byly hezčí, voňavější, blýskavější…

Pod pojmem veterán se každému vybaví nejen vysloužilý voják, ale právě starý automobil. Definice veteránu se sice liší, většinou se však shodují, že vůz musí být starší minimálně 20, ale spíše 25 let, což je hranice vyžadovaná v České republice.

Ne každý vůz, jenž „oslavil“ 25. narozeniny se však stává veteránem. Měl by být především historicky cenný. Posuzován je interiér i exteriér vozu a hlavním kritériem je zde zachování historického rázu.

Je nutné si uvědomit, že náklady na lak, čalounění ale třeba i „obyčejnou“ údržbu takového veteránu převyšují často částky, za něž je možné pořídit si nový moderní automobil.

Hurá do klubu!

Veteránskou „atestaci“ může vozidlo získat v klubu veteránů, jehož musí být právoplatným členem.

Poté absolvuje testování na technické stanici, kde jej zkontrolují techničtí komisaři s mezinárodním certifikátem Mezinárodní automobilové federace FIA nebo Mezinárodní federace automobilových veteránů FIVA.  Projde-li vůz touto kontrolou, může jezdit v běžném provozu a je označen speciálními veteránskými značkami, které umožňují jízdu vozům nesplňujícím současné normy, ať již bezpečnostní či hlavně ekologické.

Platí však heslo, čím starší, tím lepší!