Vypadají jako amfory. Ale amfory to nejsou, i když se jejich vznik datuje do starověku. Hliněné nádoby o různém obsahu dnes v Gruzii zažívají renesanci a umožňují v zemi skvělého vína vyrábět tento mok ještě lahodnější. A s neutuchajícím elánem se obnovy této tradice chopili i v pravoslavném klášteře!
Krásná historická budova na pozadí hor, které jakoby se dotýkaly oblohy. Pravoslavný klášter Alaverdi, stojící osaměle uprostřed nedotčené přírody pohoří Kavkaz v gruzínském regionu Kachetie, zakládá v 6. století mnich Josef Alaverdský. Návštěvníci sem tak přijíždějí nejenom za památkami, ale právě i za místním vínem.
Unikátní postup
Tradice výroby zdejšího lahodného moku začíná v roce 1011, od tohoto faktu se odvíjí i značka zdejších vín. Z této doby pocházejí také sklepy, které byly postaveny na místě původních sklepení z 8. až 10. století. V té době představuje produkce klášterního vína asi 2000 až 4000 litrů vína ročně.
Není jasné, kdy se výroba vína v klášteře zastaví, ale poté, co jsou nalezeny zbytky původních nádob, je sklep zvolna obnoven a víno se opět začíná vyrábět v roce 2006. Pět mnichů, pracujících ve zdejším vinařství, od té doby vyrobí asi 5000 lahví vína každý rok. Unikátní je hlavně postup jeho výroby.
Hrozny i se slupkami a třapinami se nejprve zpracují šlapáním v dřevěné či kamenné nádobě. Ta zdejší je vyrobena z kmene stromu a tvarem vzdáleně připomíná loďku. Drť se pak uloží do objemných keramických nádob, zvaných „kvevri“, které připomínají amfory.
Takto se nádoby nazývají právě v kachetinské oblasti na východě Gruzie, v jiných částech země mají jiné názvy.
Gruzínský klenot
Kvevri se posléze hermeticky utěsní a umístí do země, kde se nechá nejméně půl roku. Lidové rčení tvrdí, že ideální pro získání pravého požitku z tohoto vína by bylo, kdyby se víno uložilo do země při narození dítěte a vyzvedlo až při jeho svatbě. Taková byla ostatně i dřívější tradice v některých venkovských oblastech Gruzie. Po vyzvednutí se víno stočí a z pevných zbytků se vyrábí pálenka.
Postup výroby vína v kvevri je natolik unikátní, že byl v roce 2013 zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Víno, vyprodukované v klášteře, se těší vynikající pověsti. Je to dáno tím, že zdejší mniši si zakládají na přesném dodržování dávných postupů a nesnaží se ani tak o kvantitu, jako spíše o kvalitu.
„Naše víno uzdravuje duši a tělo, dává sílu děkovat Stvořiteli a rozjasní vaši náladu,“ tvrdí sami výrobci a dodávají, že se v něm snoubí také majestát někdejších gruzínských panovníků i skromnost zdejších mnichů. Ti si na sepětí s tradicemi a přírodou potrpí.
Kromě vína se věnují i včelařství a zahradničení.
Facebook
Twitter
RSS