Do kavárny Union vtrhne rozzuřený malíř Josef Ullmann. Rozhlédne se, a pak ho konečně uvidí. Udělá pár rychlých kroků, vytáhne z kapsy vodítko na psy a pěkně toho sprostého drzouna seřeže…

Symbolismus, kubismus, impresionismus… Na přelomu 19. a 20. století se jako houby po dešti vyrojí nové malířské směry. Ne každému jsou ale po chuti.

Zrovna nadšený z nich není ani francouzský spisovatel Roland Dorgelès (1885–1973), který si v březnu 1910 z těchto „čmáranic“ vystřelí.

Mrkev dělá divy

Osel je považován za symbol hlupáka. A právě toto zvíře sehraje v Dorgelèsově taškařici hlavní roli. Jmenuje se Lolo a je ustájený v  pařížském kabaretu Lapin Agile (Čiperný králík), odkud si ho Roland a jeho přátelé vypůjčí.

Na ocas mu přivážou malířský štětec namočený v barvě a postaví ho před předem podmalovaný obraz. „Na, vezmi si!“ zamává Dorgelès zvířeti před očima mrkví. Oslík zamrská ocasem a „dotvoří“ barevnou kompozici.

Hotové impresionistické dílo spisovatel pečlivě zarámuje a nazve ho Západ slunce nad Jadranem. Následně obraz putuje na Salon nezávislých, pařížskou přehlídku soudobého umění.

Je to rozkošný žert…

Dorgelès však nechce nikoho obelhávat. Proto novinářům z deníku Le Matin záhy prozradí, že jde jen o žert.

Obraz Západ slunce nad Jadranem nakonec na výstavě zůstane až do jejího konce v květnu 1910. Poté ho zakoupí francouzský malíř a sochař André Maillos (1871–?) a o necelý rok později zapůjčí do Prahy.

U soudu nezapírá

Dílo je vystaveno v Topičově salonu na Národní třídě a brzy se stává terčem ostré kritiky. „Jde o záměrný pokus zesměšnit nejnovější umění!“ zaútočí v únoru 1911 v deníku Přehled představitel kubismu Bohumil Kubišta (1884–1918).

Každý, kdo obraz viděl, musel podle něj poznat, že základ vytvořil člověk a osel dodělal jen pár šmouh. Při té příležitosti si „rýpne“ do jiného českého umělce:

„Známe skici od Ullmanna, na nichž je také jen několik čmáranců, nanesených štětcem na podmalované plátno.“ O pár dní později zavítá Kubišta do pražské kavárny Union. Sem za ním přijde Josef Ullmann (1870–1922) a fyzicky ho napadne.

Ponížený umělec celou věc předá soudu. „Šlo o pomstu za jeho urážlivý článek,“ nezapírá Ullmann a soud mu vyměří tučnou pokutu.