Je lehce ovladatelná, praktická a platí za tu nejspolehlivější výzbroj. V některých státech se dá koupit doslova za pár desítek dolarů a není náhodou, že ji má na vlajce i Mosambik, ležící v jihovýchodní Africe. Seznamte se, Kalašnikovův automat vzor 1947 alias AK-47, puška, kterou celý svět zná jednoduše jako kalašnikov.
Rok 1930. Kolektivizace v Altajském kraji nedaleko hranic s Čínou je v plném proudu. Kdo projeví sebemenší odpor, putuje jako kulak na nehostinné části Sibiře. To se stane i rodině Timofěje Alexandroviče Kalašnikova.
Hlava rodiny se má co ohánět. S Alexandrou Frolovnou Kalašnikovovou mají 19 dětí! Nikdo by nečekal, že 17. z nich si za pár desetiletí získá celosvětovou slávu. A už vůbec ne ve zbrojním oboru…
Zubaté v náručí
Jako malý je Michail Timofejevič Kalašnikov (1919–2013) neduživé dítko a v šesti letech ho již drží zubatá v náručí. Hochova imunita ale srdnatý boj nakonec vyhraje.
O pár let později již do sešitu skládá verš za veršem a po večerech listuje sbírkami poezie. Chce být básníkem. Nakonec ale zvítězí praktický duch a Michail dá větší prostor své druhé vášni – strojům.
Vyučí se zámečníkem a nastoupí jako mechanik u Sibiřsko-turkestánské dráhy. Jeho opravdový talent ale vypluje až na vojně. Přizpůsobí pistoli Tokarev TT 30/33 ke střelbě z tanku a vyrobí počitadlo výstřelů tankového kanónu.
Básník z něj už nebude…
Ve výstřelech druhé světové války se činí u tankistů. V říjnu roku 1941 bojuje v bitvě o Brjansk jihozápadně od Moskvy. Jeho tank BT-7 dostane zásah. Michail má štěstí v neštěstí. Přežije, ale s vážně zraněným ramenem.
Dlouhá rekonvalescence v nemocnici v ruském Jelci se brzy promění v těžko skousnutelnou nudu. S ostatními pacienty probírá nedostatky výzbroje a hodiny tráví v dobře vybavené nemocniční knihovně. Na poezii tentokrát nedojde. Louská knihy o vojenské technice.
Nejčastější stížnosti jdou za nespolehlivostí samopalů. Navrhne tedy vlastní konstrukci ruční samočinné zbraně. Jeho talentu si všimne respektovaný expert na balistiku Anatolij Arkaďjevič Blagonravov (1894–1975). Převelí ho do Hlavního dělostřeleckého úřadu.
Lehce na bojišti, těžko ve výrobně
Kalašnikov chrlí jeden prototyp své útočné pušky za druhým. Již roku 1947 se představí ten nejlepší a v základu nepřekonaný: AK-47. Na konstrukci se nesmazatelně podepíše i jeho pravá ruka, Alexandr Zajcev spolu s dalším konstruktérem, Vladimirem Dějkinem.
Nad výsledkem uznale pokyvují hlavou i Kalašnikovovi hlavní konkurenti, Vasilij Alexejevič Děgťarjov (1880–1949) a Georgij Semjonovič Špagin (1897–1952). Zbraň je snadno ovladatelná, má nízkou poruchovost a až zázračně odolává výkyvům počasí. Oproti například americkým zbraním se zdá jednoduchá. Přesto ještě potrvá, než ji dostanou vojáci do rukou. Proč?
Oč jednodušší je to s ní v terénu, o to větší preciznost vyžaduje při výrobě. Například chromování vývrtů nebo zpracování ocelového plechu na pouzdra závěru představují takový problém, že si armáda musí ještě nějaký čas vystačit se samonabíjecími karabinami Simonov SKS 45.
Facebook
Twitter
RSS