K pobřeží se nad vodou blíží rychlostí 500 km/h okřídlená monstra plná výsadkářů, jejich boky kryjí podobné stroje osazené raketami a kulomety. Nelze je zasáhnout torpédy ani děly a pro radary jsou neviditelné.

Než nepřítel zareaguje, má výsadek pobřeží pod kontrolou. Tak si ruští stratégové představovali využití ekranoplánů. Kříženců lodí, vznášedel a letadel.

Obávaná vodní obluda

Prototyp, který vznikl na začátku 60. let, měl trup 90 metrů dlouhý a vzletovou hmotnost úctyhodných 544 tun. Kvůli utajení byla létající loď označená jako KM vlečena po řece v noci, ale oku špionážních družic stejně neunikla.

Novináři si na základě zkratky pak pro něj vymysleli jméno – Kaspian Sea Monster, tedy Příšera z Kaspického moře. Nikdo nic podobného dosud neviděl.

Osm motorů na přídi a další dva na ocasní ploše mělo kolos zvednout jen pomocí zakrslých křídel sloužících i jako plováky.

Geniální výtvor konstruktérů

Ekránoplán se do rychlosti 70km/h choval jako loď, když zrychlil na 100 km/h získal vlastnosti vznášedla a když rychlost vzrostla nad 150 kilometrů za hodinu, zvládl se odlepit od hladiny a vznést se jako letadlo.

Nejvíce se ale pohyboval jen několik metrů nad vodou, kde dosahoval rychlosti 460 km/h. Ekranoplány totiž využívají totiž takzvaný přízemní efekt. Na rozdíl od klasického vznášedla na vzduchovém polštáři, ekranoplán potřebuje ke vznášení pohyb vpřed.

Dalo by se říci, že křídly stlačují vzduch těsně nad povrchem a ten tak vytváří vzduchový polštář.

Nástupci kaspické příšery

Úspěch prototypu odstartoval konstrukci jeho následovníků. Vznikl tak stroj s názvem Lun, který byl vyzbrojen baterií protilodních řízených střel a také dvěma kulometnými hnízdy.

Kromě toho vznikl ještě ekranoplán Orljonok, 58 metrů dlouhý výsadkový člun, který dokázal uvézt až 500 pasažérů. Vývoj, který překotně probíhal ještě v 80. letech se ale na začátku 90. let zastavil. Na vině byl nedostatek peněz i náročná údržba prototypů.

Ty, které zbyly, skončili v hangárech. Nyní se však opět uvažuje o jejich vývoji.