Zatímco jeho vrstevníci už dávno rezaví v leteckém důchodu, on stále brázdí nebesa jako za mlada. A to přesto, že letošní rok uběhlo od okamžiku, kdy se poprvé odlepil od země, už 60 let. Za tu dobu se stačil do světových dějin zapsat hned několikrát. Ale jak to všechno začalo?
Nedlouho po skončení druhé světové války začínají Američané uvažovat o vývoji pokrokových letounů, schopných stabilně létat ve velmi vysokých výškách. Jedním z těch, kteří se do projektu zapojují, je i přední konstruktér společnosti Lockheed Corporation Clarence Leonard „Kelly“ Johnson (1910–1990).
V osidlech CIA
Zástupcům USAF (Letectvo Spojených států amerických) předvede svůj projekt, nazvaný CL-282, který postaví na maximálním odlehčení celé konstrukce a vyšroubování provozních parametrů až na samý okraj schopností tehdejší aerodynamiky.
Navrhovaný letoun, inspirovaný stíhačkou Lockheed XF-104 Starfighter – taktéž z jeho dílny, má mít zkrácený trup, dlouhá štíhlá křídla a kvůli úspoře hmotnosti místo podvozku jen přistávací lyži.
Americké letectvo nad Johnsonovými nákresy zamítavě zakroutí hlavou, upoutají však pozornost otce polaroidové fotografie Edwina Landa (1909–1991), který je předloží řediteli CIA Allenu Dullesovi (1893–1969) s poznámkou, že jeho agentura, prahnoucí po informacích o sovětském raketovém programu, by takový projekt rozhodně neměla nechat ležet ladem. Po setkání s prezidentem Dwightem D.
Eisenhowerem (1890–1969) získává Lockheed kontrakt na prvních 20 letadel v hodnotě 22 500 000 dolarů. Prototyp výzvědného stroje přejmenovaného na U-2, s jinak tvarovaným trupem, tandemovým jednostopým podvozkem a odhazovacími pomocnými podvozky pod střední částí křídel, vzlétne spolu se zkušebním pilotem Tonym LeVierem (1913–1998) poprvé 4. srpna 1955.
Na jaře 1956 je připraven k ostrému provozu.
Facebook
Twitter
RSS