Jsou ženy opravdu spíše emocionální, kdežto muži racionální? Existují zásadní rozdíly ve fungování ženského a mužského mozku? Na základě jakého výzkumu se tato všeobecně přijímaná teorie rozšířila a je vůbec založená na pravdě?
Mužský mozek je asi o 10 % větší než ženský. Na základě tohoto zjištění vědci v 19. století usoudili, že muži jsou chytřejší, a tudíž ženám nadřazení. Ovšem testy inteligence dopadaly pro obě pohlaví stejně. Fungování jejich mozků je však skutečně odlišné, neboť je utvářely rozdílné potřeby. Pravěcí muži vyráželi na lov, proto potřebovali rozvíjet prostorovou orientaci a soustředění.
Zato ženy zůstávaly i s dětmi v jeskyních, kde pro přežití potřebovaly především schopnost komunikace, periferního vidění a zvládání více činností najednou.
Pračlověk v nás
Z tohoto důvodu mozek muže obsahuje více šedé hmoty, ve které dochází ke zpracování informací. Díky tomu mají muži lepší prostorovou orientaci než ženy a dokážou se také lépe vyrovnat se stresem. Ženský mozek naopak obsahuje více bílé hmoty, jež zajišťuje komunikaci mezi jednotlivými hemisférami, proto mají ženy lepší paměť i jazykové dovednosti.
Vyšší počet neuronů obsažený v mužském mozku vyvažuje ten ženský silnější mozkovou kůrou a vyšší složitostí bílé hmoty.
Za co může testosteron
V 60. letech 20. století vznikla organizačně-aktivační hypotéza, která tvrdí, že na vývoj lidského plodu „mužským způsobem“ má velmi výrazný vliv testosteron, produkovaný ještě v děloze, tedy prenatální testosteron. Zpočátku není možné rozlišit, zda je plod mužského či ženského rodu. Až kolem šestého týdne těhotenství způsobí geny na mužském chromozomu Y rozšíření pohlavní žlázy a v osmém týdnu začnou varlata produkovat značné množství testosteronu, jehož produkce vrcholí v šestnáctém týdnu.
Ženský versus mužský mozek
Za podpory testosteronu se rozvíjí převážně levá hemisféra mozku, která je orientovaná na analytické myšlení, matematické schopnosti, logiku a počítání. Narozený chlapec a posléze muž pak bude vynikat v oborech, které vyžadují vysokou míru soustředění a systematičnosti, jako je matematika, fyzika či třeba vedení firmy.
Naproti tomu u žen, kde není vliv prenatálního testosteronu tak výrazný, se obě hemisféry mozku mohou rozvinout přibližně stejně.
Ženy díky tomu mohou snadněji vyjadřovat emoce a umějí se také lépe vcítit do jiných.
Baron-Cohenova teorie
V roce 1997 přišel Simon Baron-Cohen (*1958), uznávaný britský klinický psycholog, s tzv. E–S teorií (Empathising-Systemising theory), která byla zobecněním jeho výzkumu lidí trpících autismem. Zjistil, že lidé s poruchou autistického spektra selhávají v takzvané „teorii mysli“, chybí jim schopnost nahlížet na svět očima druhých lidí.
Problém u nich není jen v nedostatku empatie, ale selhávají i při práci s informacemi.
Empatické ženy a systematičtí muži
Jenže Baron-Cohen šel ve svých úvahách ještě dál. Autismem trpí čtyřikrát více mužů než žen. Tento nepoměr dovedl vědce k závěru, že systematizující, a tedy do jisté míry autistická dimenze je vlastní spíše mužům, zatímco empatická ženám. Tak vznikla nejrozšířenější teorie o rozdílu mezi mužským a ženským mozkem, které řada lidí věří dodnes.
Stala se rovněž silnou zbraní na obranu genderových stereotypů.
Autisté mají výrazně mužský mozek
Podle ní při nízkých hladinách testosteronu během vývoje plodu vznikne mozek ženského E-typu (empatický), při střední úrovni vyrovnaný mozek a vysoké hladiny testosteronu pak plodí mozek mužského S-typu (systematický). Extrémně mužský mozek je pak vnímaný jako autistický.
Baron-Cohenova teorie tak na autismus nahlíží jako na významnou odchylku v rovnováze mezi empatií a systematičností, a to ve prospěch systematičnosti.
Teorie pod palbou
Slabinou teorie je fakt, že mezi oběma pohlavími dochází poměrně často k překrývání hladin testosteronu, takže některé dívky mohou mít vyšší úroveň testosteronu než chlapci. David Scuse, profesor behaviorálních věd na londýnské University College, podrobil závěry Baron-Cohenovy teorie kritice, v níž poukázal, že neexistuje příčinná souvislost mezi vyšší hladinou prenatálního testosteronu a vyšší mírou systematičnosti v chování.
Každý člověk je jedinečný
Další výzkumy ukázaly, že situace je mnohem složitější, neboť lidí se skutečně ženským nebo mužským mozkem je ve skutečnosti minimum. Navíc, výrazně mužský mozek může mít i žena, a naopak výrazně ženský zase muž. Ani v jednom případě se však nejedná o „chybu systému“, ale individuální specifický vývoj daného člověka.
Velký vliv na lidské chování má totiž i sociální prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, výchova a zkoušky, kterými jedinec během svého života projde.
Facebook
Twitter
RSS