Když čínští dělníci na konci 50. let zpacifikují vzbouřené studentské Rudé gardy, dostanou od Mao Ce-tunga nezvyklý dar. Do 40 továren rozešle po jednom plodu manga, které dostal od pákistánského ministra zahraničí. Netuší, co tím rozpoutá.
„Nikdo v severní Číně tehdy mango neznal. Takže dělníci zůstali vzhůru celou noc, dívali se na něj, čichali k němu, hladili je a přemýšleli, co je to za kouzelné ovoce,” popisuje zrození nečekaného kultu historička umění Freda Murcková, která bizarní fenomén zkoumá.
Mango jako svátost
Jako každé ovoce, i mango darované vůdcem má svoji životnost a dělníci musí řešit, jak s ním naložit. „V blízké nemocnici jsme ho nechali uložit do formaldehydu,” popisuje dělník Čang Kchuej. „Poté jsme vyrobili voskové mango, které jsme dali pod skleněný poklop.”
Mnohá manga se vydávají na turné, kdy jsou nošena v průvodech a pozdravována davy shromážděnými podél ulic. Když mango v jedné z továren začne hnít, dělníci ho oloupou, dužinu uvaří ve vodě a poté přistupují se lžícemi, aby mohli přijmout svatou vodu a být osvíceni.
Mimochodem, když tuto historku slyší Mao Ce-tung, směje se, až se mu jeho komunistické břicho třese. Nedaroval totiž dělníkům mango, aby se stali osvícenými, jen se zbavil ovoce, které nemá rád.
Mango jako posvátný fetiš
To je však pouhý začátek mangománie, která zachvátí Čínu. Rudé gardy možná zbouraly chrámy, zničit náboženské zvyklosti však není snadné. Mango se stává předmětem uctívání v rituálech, které věrně napodobují buddhistické a taoistické tradice. Je přirovnáváno k houbám nesmrtelnosti a broskvím dlouhověkosti z čínské mytologie.
Některá jsou umístěna na oltář a lidé se jim chodí klanět. Žluté ovoce se stává modlou. Vznikají repliky, které jsou nošeny v průvodech pořádaných na jejich oslavu. Soudruzi o tomto ovoci zpívají písně a skládají básně. Je to přece dar od vůdce!
Mango jako dokonalý PR produkt
Propagandistické oddělení komunistické strany samozřejmě nečekanou mangománii dokonale využije a vytěží. Po celé Číně visí pláty, na kterých je Mao vyobrazen s mangem.
Mango v mnoha provedeních se stává dárkem pro zasloužilé soudruhy, trh je zaplaven zbožím s tematikou manga, od prostěradel, lampionů a různých stojánků, přes mísy a umyvadla, až po mýdla, prací prášky nebo cigarety s vůní manga. V odlehlých koutech Číny jdou na dračku dokonce i jeho černobílé fotografie.
Konec blbnutí
Má to ovšem i odvrácenou stranu. Kdo pochybuje nebo neprojevuje dostatek úcty, je tvrdě potrestán. Vesnický zubař Chan, který o jednom putovním mangu prohlásí, že „je to jen sladká brambora”, je dokonce popraven. Celé šílenství Číňanům vydrží 18 měsíců. Poté vlna opadne. A o pád dalších měsíců později už se vosková manga používají jen jako svíčky při stále častějších výpadcích elektřiny.
Když se v roce 1974 pokusí Maova manželka Ťiang Čching (1914–1991) mangománii znovu nahodit a rozešle dělníkům manga jako dar, zdvořile jí poděkují, a to je vše.
Facebook
Twitter
RSS