Manželství královny Viktorie bylo vzorem pro poddané

Tu a tam se vídají od roku 1836. Viktorie se s ním cítí dobře, ale o lásce se mluvit nedá. Malinko obtloustlý bratranec v ní milostný cit nevzbuzuje. Ovšem i princ Albert má ke své sestřenici jisté výhrady. Nejvíc mu vadí její ponocování. Sám si rád pospí a z plesů prchá již zkraje večera…

V červnu 1838 je Viktorie (1819–1901) korunována britskou královnou. Na vdavky zatím nemyslí. Po setkání s Albertem v létě 1839 svůj názor změní. Nejde jen o to, že princ zeštíhlel. Mladičká panovnice si konečně naplno uvědomila všechny jeho přednosti – takt, vzdělání, zájem o umění…

Albert její city opětuje, ovšem raději se drží zpátky. Došel k závěru, že se nehodí, aby požádal britskou královnu o ruku. Nakonec mu musí sama oznámit, že se za něj hodlá provdat. Vezmou se v únoru 1840 a během svatební noci Viktorie prožívá nejkrásnější okamžiky svého života.

Mladá Viktorie na vdavky nemyslí, ovšem šarmantní bratranec její názor změní.

Napraví svou chybu

Albert je introvert. Běžné zábavě se vyhýbá a bohapusté tlachání o ničem ho nudí. Není divu, že je na královském dvoře považován za podivína. Je mu to jedno. Mnohem hůř snáší chování své ženy.

„Jsem pouhý manžel, nikoli pán domu,“ posteskne si krátce po svatbě. Viktorie ho odmítá pustit ke státnickým záležitostem. Zároveň propadá náhlým výbuchům vzteku, mučí milovaného chotě večírky a chce, aby ji poslouchal na slovo.

Časem se to ale naštěstí zlepší. Královna pochopí, jak moc jí může být vzdělaný manžel užitečný, a „pustí“ ho do veřejného života. Udělá z něj svého rádce.

Britská královna se vdává v bohatě zdobených bílých šatech a na hlavě má věnec z květů pomerančovníku.

Nesnáší těhotenství

Idylický pár tvoří také v soukromí, byť i nad nimi se tam občas přežene bouřka. „Mnozí jejich současníci… v nich spatřovali ztělesnění středostavovských vlastností, protože si byli věrní a měli velkou rodinu, které byli zjevně oddáni,“ vypráví britská historička Dorothy Thompsonová (1923–2011).

Albert a Viktorie spolu zplodí celkem devět dětí. Častá těhotenství však královnu rozčilují. Zlost si vylévá na manželovi. V průběhu let se však i tyto vypjaté situace naučí zvládat s větší noblesou.

Rodina je jejím hlavním útočištěm, třebaže si od svých dětí drží citový odstup. Volný čas raději tráví s milovaným manželem než s nimi, což jí Albert občas vyčítá. On naopak svým potomkům a jejich výchově věnuje všechno.