Je brzké ráno 13. července 1943, když do Českého Malína ve Volyni vtrhnou ozbrojenci v německých uniformách. Svolají obyvatele doprostřed obce pod záminkou kontroly dokumentů. Pak oddělí muže od žen a začne nemilosrdné zabíjení…
Němci nikoho nešetří. Zabíjí i ženy, které před ně padají na kolena s dětmi v náručí a prosí je o slitování. Děti napichují na bodáky a házejí je rovnou do ohně. Jednu stařenku zavřou do chlívka, který pak podpálí.
V nemocnicích vraždí na lůžkách upoutané nemocné, do sklepů, kde se schovávají lidé, hází ruční granáty. Pod palbou nebo v ohni nakonec zahyne celkem 374 lidí!
Důvod? Není znám!
K vyvraždění Českého Malína přitom neexistuje žádný závažný důvod. Čeští zemědělci zásobují německé okupanty a tato vesnice se nepodílí ani na polském, ani na ukrajinském protiněmeckém odboji. Kolem Malína, stejně jako na celé Volyni, se však bojuje.
Ani ne s německými okupanty, Poláci a Ukrajinci se v té době zabíjí mezi sebou. Ukrajinská povstalecká armáda, známá u nás spíše jako „banderovci“, začne v létě 1943 útočit na polské vesnice ve Volyni pod hesly o etnicky čisté Ukrajině. Ta totiž dřív patří Polsku, přestože většinu obyvatelstva tvoří Ukrajinci.
Obec vypálí do základů
Odhady počtu obětí Volyňského masakru se různí. Většinou se hovoří o šedesáti až sto tisících zavražděných Poláků a odhady Ukrajinců zavražděných při odvetných akcích se pohybují od deseti do čtyřiceti tisíc.
Jen v Českém Malíně přitom zahyne 374 lidí, z toho 61 žen a 105 dětí. „Z kdysi kvetoucí obce učinili němečtí zločinci za několik hodin liduprázdné sutiny,“ zhodnotí v dubnu 1944 tuto událost komise složená z očitých svědků, kteří přežili.
Z různých důvodů se tehdy zachrání pouze několik desítek malínských Čechů, většina z nich proto, že jsou vybráni k dopravě potravin, nábytku a dobytka do německých vojenských skladů.
Dalších několik unikne proto, že jsou v den masakru zrovna na nákupech ve městě.
(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)
